Mezi ohlasy na představení Tajemství Zlatého draka lze jen obtížně hledat ty, které se nevěnují rozruchu všeho druhu, který inscenace vyvolala. Jakkoliv lákavá chuť zhodnotit všechny mimodivadelní okolnosti může být, nevypovědělo by to mnoho o kvalitách a nekvalitách samotného představení. A těm je třeba věnovat se především.

Internetový server YouTube, který všichni známe jako celosvětový prostor pro sdílení videa, vyhlásil soutěž a hodlá sestavit YouTube symfonický orchestr. Jeho členové se nejdříve představí sólově na videích serveru YouTube a posléze budou porotou vybráni k účasti na koncertu v newyorské Carnegie Hall. Jak server YouTube na svých stránkách uvádí, je to šance pro všechny interprety vážné hudby, „profesionály i amatéry nejrůznějšího věku, z různých koutů světa, hrající na rozličné nástroje“.

Valérie je mladá, krásná, vzdělaná a inteligentní. A především má ráda sex, víc než cokoli jiného. Až tak, že je na něm závislá a nemůže bez něj vydržet ani den. Nikdy nemá dost, nepotřebuje okolo toho mluvit, nestydí se a vůbec na nikoho se neváže. Bez ohledu na to, jak lákavě to může znít, stejně jako každá jiná závislost i nymfomanie jí ze života může udělat peklo.

Představte si, že se jednoho dne probudíte na nemocničním lůžku, očekáváte jistojistou smrt a rádi byste ještě rychle sepsali své paměti, abyste nezůstali nadobro zapomenuti. Co však dělat, když vás paměť zradí, ale vy opravdu moc toužíte ještě se podělit o své zkušenosti? Jaké je východisko z této situace? Dobrá, tedy se nepodělíte o své zkušenosti, ale o jakékoli zkušenosti, které jsou vám známy. Zkrátka si je tak trochu „vypůjčíte“ a pak je vydáváte za vlastní. Jiné zkrátka nemáte…

Od doby, kdy byl Clint Eastwood ušpiněným zarostlým pistolníkem ve spaghetti westernech, uteklo již hodně vody. Od té doby se stal především uznávaným režisérem, jehož filmy sbírají Oscary jako třešně. Je docela dobře možné, že nejnovější nedopadne jinak, a díky Clintově učenlivé režii i ve vysokém věku si to taky zaslouží.

15. prosince měla v pražském sklepním prostoru HAROLD premiéru divadelní hra dramatika Joe Penhalla s názvem „Slyšet hlasy“. Pod režijním vedením Tomáše Staňka ji tu po svém nastudovali členové Hereckého studia.

Není to fér. Jak psát novinky o DVD, když mají po většinu prosince distributoři klídek. A když už nějaký ten atraktivní titul vyjde, beztak si ho určitě každý dávno rozbalil. Stejně se ale podívejme na pěkné kousky, pro které nezbylo v předchozím díle místo. A ne, nebudeme se věnovat filmu Mamma Mia, každý si ho může půjčit od maminky.