Nepříliš dlouho po velkofilmu Bathory přichází do českých kin další historický kostýmní snímek slovenské provenience, i když v mezinárodní koprodukci. Mohlo by se zdát, že jde o (znovu)zrození slovenské kinematografie i na tomto poli, nejspíš však zůstane jenom u zdání.

Ještě zůstaneme u Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, protože si v úterý připomeneme 200. výročí jeho narození. Jiný skladatel – Ilja Hurník je autorem mnoha rozhlasových her. Jednu z nich si na stanici Praha poslechneme v neděli. Pardubické studio Českého rozhlasu připravilo pro stanici Praha desetidílnou četbu na pokračování ze vzpomínek Slávky Peroutkové na manžela Ferdinanda Peroutku. Začíná už v pondělí večer. Z rozhlasové tvorby si dopřejeme adaptaci klasické komedie od Moliera Zdravý nemocný, dramatizaci textu Vladislava Vančury Hrdelní pře, ale také původní text Magdaleny Frydrychové Na věky.

Empyrean aneb cesta do Johnovy duše. Tak by se ve zkratce dalo popsat desáté sólové album jednoho z nejlepších kytaristů na světě, Johna Fruscianta. V pouhých osmnácti letech se objevil ve známé skupině Red Hot Chili Peppers a okamžitě oslnil svým kytarovým uměním. Záhy však propadl drogám, které ho téměř stály život, a to se odrazilo v jeho následné tvorbě. Hudba mu nakonec život zachránila, což můžeme slyšet v každém z jeho alb. Empyrean sice přichází po dlouhých čtyřech letech pauzy, ale o to je kvalitnější.

Výstava Fotografis collection reloaded představená Národní galerií je reprízou výstavního projektu, který uspořádalo Bank Austria Kunstforum ve své galerii ve Vídni na podzim roku 2008. Ve druhém patře paláce Kinských v Praze tak můžete ještě do 8. února zhlédnout jedinečnou sbírku, která je jednou z nejranějších a nejvýznamnějších fotografických sbírek v Evropě.

Román Terézie Mory Den co den byl vloni navržen na cenu Magnesia Litera v kategorii překladové knihy (Tomáš Dimter). Není se co divit. Dílo, které je specifické svou časoprostorovou neuchopitelností, nebylo jistě lehké českému čtenáři předložit bez významových deformací. Zvláště když jej psala autorka maďarského původu žijící v Německu a jedním z hlavních témat jí byla vykořeněnost člověka v cizině (ať už reálné nebo té symbolické). Ač v soutěži nakonec oceněn nebyl, výsledek se nadmíru podařil.

Jsou chvíle, které berou vítr z plachet. A jsou chvíle, kdy nefouká vůbec. A právě takové chvíle zkoumá ve své autorské inscenaci JIŘÍ HAVELKA v Divadle Ypsilon. Jediné, co ke zkoumání potřebuje je PLOVÁK – PLACHTA – VÍTR – VODA a herci, kteří jsou schopní improvizovat. Všeho toho má dostatek. Velká plavba k nedalekému majáku začíná.

Přiznám se, měl jsem z toho trochu strach, abychom se nestali političtí. První díl rozhovoru s Valtrem Komárkem vyšel nakonec jako velice svěží vzpomínání na období politických snů. Nekultura přinesla v uplynulém týdnu také recenzi Ježíš je normální!.