O tom, jak Američan, Francouz a Němec hrají ruské zločince a jde jim to skvěle a jak režisér, proslavený svými bizarními fantaziemi, násilím v pravé chvíli a hereckou magií, vypráví realistický příběh s obecnou platností a dává tak celku ještě něco navíc, než jsou ony excelentní herecké výkony.

O Vánocích se dějí divné věci. Mám kamarádku, která namísto dárků dostává od svých blízkých peníze, aby si sama koupila, co uzná za vhodné. Na tom koneckonců není nic až tak zvláštního – podobnou zkušenost má takřka každý z nás. Považte ovšem, co se stane pak. Kamarádka si svůj dárek vybere, zabalí a položí pod stromek, aby jej za všeobecného údivu na Štědrý den rozbalila a překvapila jím své blízké, co že jí to vlastně dali… Tím se nám myšlenka obdarovávání staví trochu na hlavu. Zdá se totiž, že vašemu okolí uchystáte nejlepší překvapení věcmi, které si koupíte vy sami. Ale pozor, vybílíte-li bankovní konto, abyste si o svátcích dopřáli, čeho se vám po celý rok nedostává, asi vám tenhle argument neprojde. I když „překvápko“ to bude náramné…

Vztah dvou mladých lidí se stal předmětem nesčetného počtu uměleckých zpracování. Točily se o tom filmy, psaly knihy, malovaly obrazy a samozřejmě i hrálo divadlo. Mohlo by se zdát, že už k tomu možná není ani co dodat a jakou hlubinu či zákoutí tohoto typu vztahu objevit. A co když není třeba nic objevovat?