Proč nemám ráda pana Kaplického za jednu větu

Pan architekt – světově uznávaný, v Británii žijící – Kaplický řekl XY: „Samozřejmě to mezi lidmi nebude stoprocentně populární, ale to je mi jedno.“ K čemuže ta věta patří? No samozřejmě k jeho obří chobotnici. Tak totiž bude vypadat nová Národní knihovna českého národa. Druhá (po první městské knihovně – okolo 1920) stavba, určená od svého počátku pro skladování knih. Kniha, produkt největšího vynálezu všech dob! Knihovna, místo, kde se schraňuje vědění lidstva! V Čechách oboje bude bydlet v bříšku obří zelené chobotnice.
Básně Lavranovy
Dlouhý, široký a bystrozraký – František Tröster / Básník světla a prostoru

Neznáš?
Renesance aneb Sin City po francouzsku?

Majáles 2007 očima věčného kritika: Dobrá hudební kulisa ke grilované klobáse

Ještě žiju… aneb Na železnici, dějou se věci.
Když se rozhodne zavedené kamenné divadlo, kterým bezpochyby Divadlo V Dlouhé je, uvést nějakou současnou českou hru, je to počin hodný pozornosti. A tak jsem se jednoho večera zastyděl, že v divadelní rubrice našeho deníku se inscenaci Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou podle textu Samuela Königgratze této pozornosti ještě nedostalo.