Starší, ale pozoruhodná inscenace Švandova divadla Škola pro ženy aneb další Moliére na stránkách NeKultury. Vojenská disciplína, láska a cena Thálie v jedné inscenaci. Čtěte dál a uvidíte, jak to všechno funguje dohromady...

Radar NeKultury.cz tentokrát zachytil zvláštní hudební vlny v západní části USA, ve Francii a také v západních Čechách. Pojďte a pomozte nám zjistit, zdali naše diagnostické přístroje omylem nezaznamenaly příliš nekulturní vlnění.

Některé filmy s vizemi budoucnosti se snaží apelovat na určitou stránku dnešního lidského vnímání světa, jiné zase obrací pozornost od světa na lidi samotné a jiné zase útočí na osobu každého jednotlivého diváka a žádají na něm odpověď na otázku – uděláš s tím něco? Není mnoho takových snímků, kterým by se právě to třetí jmenované povedlo tak, jako to dokázali Potomci lidí.

Kdybyste chtěli být přesní, museli byste říci, že má pod okem dvě pihy, že není pravda, že se stále usmívá, že není vysoká jako modelka, že má na levé ruce výstupek kůže, že její ňadra nejsou dost pevná, že bříško není tak ploché jako dívek z časopisů, že má četné jizvy na nohou a tak podobně.

Schválně se zamyslete nad tím, co všechno by šlo udělat se 140 miliony dolarů. Pro ty, co by to zajímalo, jde o více než tři miliardy korun českých. Jistě si umíte představit, kde všude by takové peníze pomohly. Všechny humanitární organizace by s takovou sumou zachránily stovky lidských životů. Nebo jak moc by tři miliardy pomohly ministerstvu kultury ke zlepšení českého kulturního života. Vždyť s podobnou sumou si musí vystačit po celý rok. A proč se bavíme zrovna o třech miliardách, ptáte se? No, protože přesně tolik byl jeden člověk ochoten dát za jediný obraz.

"Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz." Touto proslulou větou začíná povídka, jejíž zrod trval jenom 14 dní prosincového měsíce roku 1912 a o níž už bylo popsáno mnoho stránek, ať dobrých, či pochybných. Směle se tak vrhám utáhnout Kafkovi ještě více jeho "interpretační kravatu", díky které – kdyby mezi námi ještě byl – by se podle mého názoru jeho život proměnil v boj o každé volné nadechnutí.

Souboj, kde směšný empirismus neustále naráží na kouzla, šalbu a iluze jednoho člověka, který nechce nic jiného, než získat zpět svou dávnou lásku. Souboj plný nechutných klišé, která jsme viděli už stokrát a stokrát. Souboj, kde je předvídatelnost děje prakticky samozřejmostí. Takový a ne jiný je děj Iluzionisty, který drží nad vodou jen herecký výkon Edwarda Nortona v podobě tajemného mága Eisenheima, zajímavá hudba a obraz.