Schválně se zamyslete nad tím, co všechno by šlo udělat se 140 miliony dolarů. Pro ty, co by to zajímalo, jde o více než tři miliardy korun českých. Jistě si umíte představit, kde všude by takové peníze pomohly. Všechny humanitární organizace by s takovou sumou zachránily stovky lidských životů. Nebo jak moc by tři miliardy pomohly ministerstvu kultury ke zlepšení českého kulturního života. Vždyť s podobnou sumou si musí vystačit po celý rok. A proč se bavíme zrovna o třech miliardách, ptáte se? No, protože přesně tolik byl jeden člověk ochoten dát za jediný obraz.

"Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz." Touto proslulou větou začíná povídka, jejíž zrod trval jenom 14 dní prosincového měsíce roku 1912 a o níž už bylo popsáno mnoho stránek, ať dobrých, či pochybných. Směle se tak vrhám utáhnout Kafkovi ještě více jeho "interpretační kravatu", díky které – kdyby mezi námi ještě byl – by se podle mého názoru jeho život proměnil v boj o každé volné nadechnutí.

Souboj, kde směšný empirismus neustále naráží na kouzla, šalbu a iluze jednoho člověka, který nechce nic jiného, než získat zpět svou dávnou lásku. Souboj plný nechutných klišé, která jsme viděli už stokrát a stokrát. Souboj, kde je předvídatelnost děje prakticky samozřejmostí. Takový a ne jiný je děj Iluzionisty, který drží nad vodou jen herecký výkon Edwarda Nortona v podobě tajemného mága Eisenheima, zajímavá hudba a obraz.

V sobotu 4. listopadu se na ČT1 rozjela zbrusu nová soutěž, která k televizním obrazovkám přilákala více diváků než první díl třetí řady SuperStar. Ladné pohyby, podmanivá hudba, krásné šaty, to všechno zkombinováno v kreaci tanečního páru tvořeného celebritou a šarmantním profesionálním tanečníkem či tanečnicí nabídlo divákům nový pohled do světa sportovního tance, u nás trochu zapomenutého a mediálně téměř úplně opomíjeného.

Scapinova šibalství v Divadle ABC = fraška udělaná tak, jak má fraška být. Nářez holí, kopance, honičky a happy end. A k tomu všemu od Moliéra a v režii Sergeje Fedotova. Konečně divadlo v divadle ABC...

Jihlavská grupa odrostlých jinochů jako kdyby popírala veškerá pravidla českého hip hopu. Egoisticky okleštěné pózy ustupují před textově vytříbeným a produkčně pestrým materiálem se zavádějícím názvem Punk Is Dead. Zapomeňte na impotentní gesta SuperCrooo, křečovitou přeměnu PSH nebo stagnující Indy&Wich. Dejte příležitost českému rapu. Tahle deska se vymyká jeho veškerým mýtům – není hloupá, dětinská ani z "žižkovského Bronxu".

Zdá se vám název této kapely nějaký jiný? Máte pravdu. Chumbawamba je tak trochu jiná kapela. Pokud se vydáte na jejich koncert, nikdy nezapomenete, jak jste zpívali s davem písničku o jistém americkém politikovi a jeho hloupém žvanění o Iráku. Ošijete se, až se vám vybaví, že jste vlastně zpívali třetí hlas při refrénu. Odnesete si vzpomínku na to, jak jste se nachechtali, když zpěvák zapomněl slova. A přesně takoví jsou Chumbawamba těchto dnů. A aby těch zvláštností nebylo málo, jako support si na koncert do Abatonu přizvali německého podivína s jeho projektem Honigdieb.