Kino Světozor (Praha, Vodičkova) hostí v těchto dnech zajímavou výstavu originálních FILMOVÝCH PLAKÁTŮ, které vzešly z neobvyklé spolupráce. Kino Světozor ve spolupráci s filmovou galanterií Terryho ponožky totiž oslovilo ve školním roce 2005/2006 studenty ateliéru ilustrace a grafiky Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze a vyzvalo je k navržení plakátů k filmům režisérů Jarmusche, Felliniho, Tarkovského a dalších známých tvůrců.

Člověk procitá a jeho genetická paměť s ním. Osud pomalu rozdává karty a my možná konečně začneme chápat, co se to vlastně děje. Vzpomínka na Velkou nohu nabývá obrysů a její následky budou nedozírné. Sledujte Mrmlíky a myjte si nohy.

15 tracků, které mají oslovit moderní generaci posluchačů, generaci, která je zhýčkaná konzumem více než všichni její předchůdci dohromady. Právě mladá konzumní společnost tuto desku PSH ocení. Byl to ale účel?

Začnu z trochu jiného soudku než přímo z toho filmového. Někdo, kdokoliv, vymyslí nový druh koláče, poskládá dohromady všechny vhodné ingredience, sepíše časy míchání a pečení, systém ozdobení a vytvoří báječný recept na zbrusu novou sladkou pochoutku. Jediný háček je ovšem v tom, že nemá tušení, jak to vše provést a uvařit, napíše tedy svůj nápad na kus papíru a na "scénu" přichází mistr kuchař. Ten je nakonec za celý projekt nejvíce oslavován, chválen a především jemu vždy patří ten nejmohutnější potlesk. Jakožto budoucího potenciálního pisálka se mě toto opomínání trochu dotýká. Autor právě takových úchvatných scénářů, který se mi svými recepty vryl do duše, jenž svůj neobyčejný rukopis rozhodně nezapře a na jehož filmy chodím, ať je točí, kdo chce, je Charlie Kaufman.

Ráno, zsinalý úsvit
zažloutlý mžením
kalnými výtoky úzkosti
usedá do útrob kanalizace
válí se ve zplihlém oparu
mokřady tupé lhostejnosti
a uniká clonou hnilobné nákazy
k hladině zlověstného mámení
jako mlha nad stokou.

SázavaFest se stal během šesti let suverénním domácím festivalem, jehož žánrové rozpětí i letos uspokojilo punkové vyznavače, houpavé lenochy reggae, tancechtivé fandy world music, náročnější posluchače jazzu, striktní hiphopery, ale i techno běsy v pět hodin ráno.

Slunce se chýlilo k západu a oslepovalo poslední opozdilce, kteří se před vraty kostela loučili s otcem Ignácem.