Od 26. října běží v českých kinech film s titulem Půl čtvrté.

Dokument o lidech žijících s minimálními prostředky, ale s maximálním gustem by byl hřích propásnout.

Za dveřmi je Kytinka a s sebou má jídlo. Přichází jako na zavolanou, protože Starý Valil od ní něco potřebuje. Co to je? A otevřou se ty zatracený dveře vůbec, aby už konečně všichni viděli, jakže to ta Kytinka vypadá a co má k jídlu? Zabije už někdo konečně autora?

Přichází zima a tak máme od záplav až do jara pokoj.

Ne tak v Divadle Na zábradlí, kde Záplavy řádí už od jara. A jak řádí, si můžete přečíst právě tady...

Výstava děl módní návrhářky Blanky Matragi v Obecním domě v Praze je díky obrovskému zájmu prodloužena až do 20. 10. 2006. Neváhejte tedy – přestože nemusíte být zrovna fandové do módy, tady rozhodně je na co koukat. Svět kouzelných motýlů čeká na vás…

Mé psaní provokuje obava, že není daleko doba, kdy přestaneme spolu a mezi sebou komunikovat, kdy přestaneme vnímat jak krásu přírody, tak třeba bolest druhého, kdy ztratíme schopnost vidět a cítit, schopnost dokázat se soustředit na krásu slova, hudby, nebo krásu duševní. Že sice budeme stále bohatší, ale méně šťastní, méně soudržní, že v nás bude stále méně lásky a citu.

Myslím, že tohle je naše největší nebezpečí. Největší, protože sídlí přímo v nás. To nebezpečí se myslím jmenuje duševní chudoba. Závist a nenávist. B.K.

Písecký festival studentského filmu začal hezky a skončil česky. Mezinárodní akci přestal připomínat ve chvíli, kdy se z promítání soutěžních kousků záhadně vytratila porota, tedy převážná část zahraničních hostů. Ta se skládala z jednoho Francouze (François Gérard – herec, režisér a scenárista), Švédky (Kirsten Hafstad – rektorka Filmové školy ve Stockholmu), Angličana (Jeremy Willis – režisér, scenárista, zakladatel Pragmatica Audiovisual) a dvou Čechů (Ivan Biel – režisér, producent a mediální konzultant – a Lenka Súkupová – designérka a výtvarnice).

Milana Kunderu obestírá již dlouhá léta mlha tajemství. Novinářům se skrývá a rozhovory zásadně neposkytuje. Část veřejnosti se jeho mlčením v kombinaci s faktem, že odmítá svoje francouzsky psané romány přeložit do češtiny (a nikomu jinému to nedovolí), cítí být dotčena.

Fascinující knížka esejů Nechovejte se tu jako doma, příteli nabízí klíč k pochopení důvodů, které Milana Kunderu nutí tak sveřepě střežit své dílo a lpět na svých zásadách.