Červenec se pomalu chýlí ke konci a rve se se svou smrtí, seč mu síly a teplota stačí. Filmovka již také pomalu končí a za ten týden se řádně rozjela. Diváci viděli ještě více filmů, promluvili s ještě více filmaři, vypili ještě více piva a byli ještě více ospalí. A teď vám přináším další ochutnávku téhle vynikající melanže.

Mezi lidmi panuje hluboké přesvědčení (nutno říci, že oprávněné), že druhé pokračování jakéhokoliv úspěšného filmu se téměř nikdy nevyrovná kvalitě dílu úvodního. Nejčastějším úskalím bývá přehnané množství akčních scén, nedostatek originality z prvního dílu a hlavně plytkost příběhu, jenž se nejčastěji jeví jako prvoplánový a pro film samotný nedůležitý. Všechny tyto uvedené atributy se ale ani náznakem netýkají filmového pokračování snímku Piráti z Karibiku – Prokletí Černé perly.

Poprvé netuším, kam následující článek zařadit. Jestli mezi hudební, nebo společenské. Doufám, že při jeho čtení to nebude hrát příliš velkou roli.

Dlouho, opravdu hodně dlouho trvalo, než se někdo pustil do tematiky teroristického útoku 11. září 2001, kdy pád World Trade Center ovlivnil miliony lidských životů. Pět let uběhlo, téma už dozrálo nebo se stalo možná méně ožehavým a my můžeme zhlédnout hned první a zatím určitě ne poslední snímek s tímto námětem (můžeme se těšit na snímek World Trade Center od Olivera Stonea).

Po delší odmlce způsobené třemi sty kilometry mezi Prahou a Hradištěm, pracovní povinností a šéfem se opět hlásím s postřehy z Letní filmové školy. Bohužel trošku opožděnými, ale nejen filmem je člověk živ. Světla, kamera, akce…

V Česku jsou stovky DJs. A to nepočítáme ty, kteří si pořídili gramofony domů jen tak pro radost. A přitom jména, která se objevují na prestižních akcích, se prakticky nemění. Kde jsou všichni ti neobjevení talenti?

Já neřežu svou tužku
podle moderní fazóny,
neskládám trendům umění
bezhlavě úslužné poklony.