Sedím nad prázdnou bílou stránkou a přemýšlím, jak bych odborně vysvětlila pojem celebrita. Někdo známý, oblíbený, uznávaný? Jak to jen napsat, vrtá mi hlavou. Přemýšlím, ke komu se toto pojmenování hodí nejvíce.

Jestli prodělala česká a slovenská kinematografie v uplynulých deseti letech vývoj od vyčerpání nadsazených témat minulosti, pak by se soudobí mladí tvůrci dali označit za otce dospívajícího dítěte. Ježto dokument začíná být stále frekventovanějším žánrem z domácích luhů a hájů, posouvá se i časové zaměření témat ze smutné, ale stylizované minulosti do o nic veselejší a reálnější současnosti. Snímek Iné svety je čerstvým přírůstkem do této rodiny.

V bohem zapomenutém světě, na území pod východními Karpaty na zřícenině Šarišského hradu se setkává šest hrdinů dokumentu Iné svety. Režisér Marko Škop pojal obraz kraje, obzvlášť tak kulturně vzdáleného našemu světu, netradičně. Svojí mozaikou šesti rozdílných povah vyzdvihuje originalitu jedinců na důkaz toho, že lidské hodnoty se mohou ukrývat kdekoli.

Jen co za sebou zabouchl dveře, sesypal se dolů na podlahu a sklonil hlavu. Byl tak zoufalý.

Vítejte zase v Karlových Varech, zase na filmovém festivalu. Ve všech pohledech mi Fresh Film Fest připomíná dítě Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Nejen že oba mají své počátky ve stejném městě, nejen že MFF KV měl letos 41. výročí a FFF teprve 3., ale i jejich chování prozrazuje jejich věk. MFF je honosný, vznešený a noblesní člověk, který si je dobře vědom svých kvalit a získaných zkušeností. Všechno má pěkně zorganizované, připravené, bez chyb, prostě dokonalé! Na rozdíl od něj je festival, o kterém chci psát, jen rozverné nespoutané dítě, jde klidně hlavou proti zdi, ale co je důležité, pořád zůstává nadšené.

Druhý víkend v září se uskuteční v malebném prostředí Mariánského údolí brněnská mutace festivalu Semtex Culture. Mezi největší zahraniční hvězdy bude osmého patřit bývalá zpěvačka Morcheeby Skye, devátého pak anglický, zčásti taneční projekt Kosheen.

Tak je to tady. Chystám se na Horňácké slavnosti každý rok, a ani letos jsem to nestihla, ale teď sedím ve vlaku na opačném konci republiky a jedu na Ozvěny. Ozvěny Horňácka se liší tím, že trvají pouze jeden den (a noc) a jsou vítány i cizí soubory, jinak Horňácké slavnosti trvají tři dny a hrají a zpívají tu pouze Horňáci. Otevřeně se přiznávám, že mě pomalé umca ca, umca ca českých dechovek nikdy neoslovilo, jenže nevzdávám to úplně, jedu daleko, ale pořád zůstávám uvnitř, pořád jsem v hranicích, pořád v ČR. Doufám, že mi moravské housle budou stačit. Á, Velká nad Veličkou, vystupovat.