Písecký festival studentského filmu začal hezky a skončil česky. Mezinárodní akci přestal připomínat ve chvíli, kdy se z promítání soutěžních kousků záhadně vytratila porota, tedy převážná část zahraničních hostů. Ta se skládala z jednoho Francouze (François Gérard – herec, režisér a scenárista), Švédky (Kirsten Hafstad – rektorka Filmové školy ve Stockholmu), Angličana (Jeremy Willis – režisér, scenárista, zakladatel Pragmatica Audiovisual) a dvou Čechů (Ivan Biel – režisér, producent a mediální konzultant – a Lenka Súkupová – designérka a výtvarnice).

Milana Kunderu obestírá již dlouhá léta mlha tajemství. Novinářům se skrývá a rozhovory zásadně neposkytuje. Část veřejnosti se jeho mlčením v kombinaci s faktem, že odmítá svoje francouzsky psané romány přeložit do češtiny (a nikomu jinému to nedovolí), cítí být dotčena.

Fascinující knížka esejů Nechovejte se tu jako doma, příteli nabízí klíč k pochopení důvodů, které Milana Kunderu nutí tak sveřepě střežit své dílo a lpět na svých zásadách.

Písecký festival se přehoupl přes svou polovinu a spolu s ním také polevila organizace. Nezbývá nám než konstatovat, že z hlediska koordinace programu s potřebami hostů se písečtí ještě mají co učit. Škoda jen, že se učí praxí.

Za mlhou hustou tak, že by ji nenakrájeli ani břitvou, rozprostírá se město Písek. Alespoň tomu tak bylo dnes ráno, v den slavnostního zahájení Mezinárodního festivalu studentských filmů Písek 2006.

Ulicí projelo auto. Ona to vlastně ulice nebyla a nebylo to ani auto. Tmavou a špinavou ulicí projela rachotina a svými světly prosvítila na okamžik všechna zákoutí, která bylo lepší nevidět. Světlo sem dopadalo pouze ve dne a ještě se muselo probojovat skrze vrstvu prachu a nečistot. Přes večer, přes tichý a temný večer, se svícení ujalo pár lamp, které se nudily a raději spolu proklábosily celou noc. A tak jen některá z nich občas zablikala, to když si vzpomněla, že by mohla vypadat, že nic nedělá, a hned se zase vrhla do zapředeného rozhovoru.

Tak schválně, kolik byste byli ochotni dát za noc strávenou ve společnosti nejznámější a v příštích dnech asi nejobletovanější Čechomoravanky. Ať už jste řekli jakoukoli částku, tak vězte, že v její společnosti sice nebudete moci strávit noc, ale část dne určitě. Ona totiž přijela do Prahy, aby potěšila svou přítomností obyvatele hlavního města a přítomné turisty. A kdo že je ta slavná žena?

Ať už z povinné školní četby nebo z divadla zajisté každý z nás zná francouzského dramatika a herce Moliéra. Jeho hořký osud a životní úděl bravurně ztvárnil na prknech Divadla v Dlouhé Miroslav Táborský. Režie hry Michaila Bulgakova se ujal hostující Sergej Fedotov.