Poprvé netuším, kam následující článek zařadit. Jestli mezi hudební, nebo společenské. Doufám, že při jeho čtení to nebude hrát příliš velkou roli.

Dlouho, opravdu hodně dlouho trvalo, než se někdo pustil do tematiky teroristického útoku 11. září 2001, kdy pád World Trade Center ovlivnil miliony lidských životů. Pět let uběhlo, téma už dozrálo nebo se stalo možná méně ožehavým a my můžeme zhlédnout hned první a zatím určitě ne poslední snímek s tímto námětem (můžeme se těšit na snímek World Trade Center od Olivera Stonea).

Po delší odmlce způsobené třemi sty kilometry mezi Prahou a Hradištěm, pracovní povinností a šéfem se opět hlásím s postřehy z Letní filmové školy. Bohužel trošku opožděnými, ale nejen filmem je člověk živ. Světla, kamera, akce…

V Česku jsou stovky DJs. A to nepočítáme ty, kteří si pořídili gramofony domů jen tak pro radost. A přitom jména, která se objevují na prestižních akcích, se prakticky nemění. Kde jsou všichni ti neobjevení talenti?

Já neřežu svou tužku
podle moderní fazóny,
neskládám trendům umění
bezhlavě úslužné poklony.

Pět dní trvala nejodvážnější záchranná akce Američanů ve 2. světové válce na Filipínách v roce 1945. Akce o to obdivuhodnější, že 6. elitní prapor rangerů byl vycvičen pod vedením podplukovníka Henryho Mucciho (Benjamin Bratt) z neotesaných rekrutů bez vojenských i válečných zkušeností. Přesto dokázali nemožné v boji proti mnohonásobné japonské přesile a osvobodili 518 amerických vojáků, jimž hrozila likvidace, ze zajateckého tábora Cabanatuan.

Vítám všechny patřičně navnaděné čtenáře na Letní filmové škole v Uherském Hradišti a pro ty, kteří se i přes nedávný poutací článek nerozhodli zavítat do jihomoravské metropole, píšu tenhle report z prvních dvou dnů filmového šílenství.