Začnu z trochu jiného soudku než přímo z toho filmového. Někdo, kdokoliv, vymyslí nový druh koláče, poskládá dohromady všechny vhodné ingredience, sepíše časy míchání a pečení, systém ozdobení a vytvoří báječný recept na zbrusu novou sladkou pochoutku. Jediný háček je ovšem v tom, že nemá tušení, jak to vše provést a uvařit, napíše tedy svůj nápad na kus papíru a na "scénu" přichází mistr kuchař. Ten je nakonec za celý projekt nejvíce oslavován, chválen a především jemu vždy patří ten nejmohutnější potlesk. Jakožto budoucího potenciálního pisálka se mě toto opomínání trochu dotýká. Autor právě takových úchvatných scénářů, který se mi svými recepty vryl do duše, jenž svůj neobyčejný rukopis rozhodně nezapře a na jehož filmy chodím, ať je točí, kdo chce, je Charlie Kaufman.

Ráno, zsinalý úsvit
zažloutlý mžením
kalnými výtoky úzkosti
usedá do útrob kanalizace
válí se ve zplihlém oparu
mokřady tupé lhostejnosti
a uniká clonou hnilobné nákazy
k hladině zlověstného mámení
jako mlha nad stokou.

SázavaFest se stal během šesti let suverénním domácím festivalem, jehož žánrové rozpětí i letos uspokojilo punkové vyznavače, houpavé lenochy reggae, tancechtivé fandy world music, náročnější posluchače jazzu, striktní hiphopery, ale i techno běsy v pět hodin ráno.

Slunce se chýlilo k západu a oslepovalo poslední opozdilce, kteří se před vraty kostela loučili s otcem Ignácem.

Jak je tomu dlouho, co plátna kin po celém světě navštívil nějaký animovaný film ze staré školy? Rok, dva? Nevím, ale přes ten nekončící nával trojrozměrných CGI animáků už moc klasiky a poctivé ruční práce s papírem, tužkou a pastelkou v ruce neprosvítá. Ale nezoufejte, protože já mám to potěšení oznámit všem našim čtenářům, že se do českých kin řítí film pro děti i dospělé, snímek, na který všichni příznivci tak dlouho čekají. ANO, Asterix je zpátky, a co je ještě důležitější, je kreslený!

Leader irské skupiny The Frames Glen Hansard ve spolupráci s klavíristkou Markétou Irglovou, finskou houslistkou Marjou Tuhkanen a francouzským cellistou Bertrandem Galenem (oba jsou členy irských Interference) rozvinul původně dvoupísňový projekt pro film Jana Hřebejka "Kráska v nesnázích" do deseti osobitých skladeb, které navzdory své jednoduchosti probouzejí složité pocity.

Jak hejno ryb,
rozprchli jsme se do stran,
daleko od našich mladých chyb,
a zůstalo jen pár ran