Sedmý festivalový den jsem se konečně přestal věnovat jen filmům a pozdní večer si zpestřil i divadelním představením. Jen si vyčítám, že jsem se nestihl vykoupat v bazénu hotelu Thermal (dříve nic nestál, teď s festival kartou stojí dvacku) a také už mi někdo ukradl vyhlédnutý plakát Angel-A. Jak jsem říkal, kdo dřív přijde, ten dřív mele. To platí i o sedadlech v promítacím sálu.

Po delší odmlce jsem tu znovu, abych vás informoval, co se zajímavého děje na filmovém festivalu v Karlových Varech. Tak v prvé řadě se pořád promítají filmy. I když to vás asi moc nepřekvapí. Pak jsou tu také diváci a je jich stále víc. To asi také nepřekvapuje. Jo a stojí se tu šílené fronty na filmy a to také není žádná moc velká novina. Takže je vlastně všechno při starém.

Od neděle 9. 7. a po následujících deset dní až do středy 19. 7. uvádějí pražská kina Aero a Světozor oficiální Ozvěny 41. MFF Karlovy Vary. Stejně jako v minulých letech, tak i letos je pro diváky v Praze připravena ochutnávka toho, co letošní festival ve Varech svým návštěvníkům navařil.

Tři snímky ve Velkém sále hotelu Thermal, z toho dva z Horizontů, sekce, z které se nejčastěji filmy dostanou i do naší distribuce. To bylo schéma jinak celkem všedního pátého dne filmového festivalu. Ještě že nějaký chytrý člověk vymyslel knihy a mojito...

Dneska se to konečně podařilo! Vstal jsem v sedm hodin ráno, s přítelkyní objednal po telefonu bez problémů všechny lístky a spal zase až do dvanácti hodin. Příjemný den narušil jen páreček filmových buranů, kteří nebyli schopni akceptovat pravidla zdejšího festivalu a hodlali se hádat až do krve.

Je tu teprve třetí den a já začínám trpět obvyklým festivalovým syndromem. Říkám tomu "vypláchnutý mozek". A čím? Salvou snímků, které denně vídám. Už si přestávám pamatovat jejich příběhy, dokonce nevím, jaké je datum, ani co je za den. Jen díky listování v katalogu filmů si jednou denně zase připomenu, co je vlastně za rok a jaký to máme měsíc.

Po křehkém přírodně lyrickém debutu Kauan (1999) a druhém albu Väre (2002), plném mrazivé imaginace, o sobě dali finští progresivní folkaři TENHI, ještě v loňském prosinci, opět vědět novinkou Maaäet.