Přede dveřmi srdce
Otevři své srdce, jak vzrušující výzva,
miluj mě a naplň horoucími slovy
o touze a lůně, jež těší vlažná míza
a neváží mírou žádosti drahocenné kovy.
Cítím se jak zvíře, když slyším něžně sténat
rety tvé a dech můj ztajeně se rychlí,
přece jsem tím mužem, v nějž chtělas cit svůj vlévat
a obdařit krásy milostí můj lásky pramen ztichlý.
Vede tě snad k dojmu, že básně sladké věty
odhalí duši prostou vášnivého sklonu
uchvátit tvé tělo, jež odít měl by květy
zjemnělý výraz účasti a skryté síly k tomu?
V srdci mám jen tebe a ruce plné něhy,
přesto vím, že skolím kdesi v horách vlka
snadněji, než sejmu z hrdla jantarové kruhy,
jimiž rozptýlím iluze a samoty tvé muka.
Rozevři svůj klín a přijmi moji mužnost
jako gejša vyučená v lásky neskonalém umu,
vložím pak srdcem do prsou tvých oddanost,
jsi-li krásná a tvá výzva není dílem klamu.
