Strana 5 - tvorba-hlavní

Dnes se ponoříme do rozbouřených vln českého internetu, kterými plave loďka jménem Chladnou hlavu. Jejím lodivodem je Jiří Charvát, básník, prozaik a ilustrátor vlastních dílek, která se vyznačují především svižným, čtivým stylem a humorem šimko-grossmanovské poetiky. A protože je ten máj, vybrali jsme pro vás povídku Růžinu jevil vonný vzdech.

Láska, zamilovanost, slzy a mnohé další trápí Františka Bruknera. Jde na ně po svém, abstrakci utápí v obrazech a patos vyvěrající z tématu odráží reflexí myšlenek člověku vlastních. A aby se čtenář nezahltil láskou přespříliš, přidává autor závěrečný bonbónek, který si určitě nenechte ujít...

Petr Zemek vystudoval Biskupské gymnázium v Letovicích. Poté vystřídal několik zaměstnání (dělník, číšník, krupiér, rekvizitář, kulisák...). Nyní pracuje ve firmě vyrábějící počítačové komponenty jako vedoucí úseku produkce. A k tomu všemu píše poezii.

Včera večer jsem na ulici zaslechla část písně o veronských milencích. Přišlo mi to zvláštní, vždyť Romeo a Julie jsou mrtví teprve dva dny. Ale když jsem za úsvitu cestou do kostela uviděla ty zamilované páry, novomanžele a vůbec romantické duše, jak se plíží ke hřbitovu s kyticemi růží, došlo mi, že hloupost těch dvou dětí bude slavná. A nemohla jsem odolat. Copak mi Romeo neposílal srdceryvné verše? Třeba se i já – chraň mě ruka Páně – stanu součástí té legendy, z níž už brzy nikdo nepozná, co se doopravdy stalo.

Ležím na zádech a snažím se usnout, jenže mě děsně irituje skvrna na mém stropě. Vůbec to nevypadá hezky. Soused mi vytopil byt a musela jsem ho dva dny přemlouvat, než to nechal vymalovat. Stejně tam ta skvrna furt prosvítá. Sice o dost míň, ale pořád to stačí k tomu, abych nemohla usnout a musela ji takhle po večerech zkoumat. Je opravdu dost veliká a zdá se mi, jako by čím dál víc vylézala. Asi ta vlhkost prosakuje ven. Proč já musím mít takovou smůlu, normálně se to přeci neděje, že by vám někdo vytopil byt. Navíc to pak pořádně nevymaloval. Ti sousedi pode mnou mají ale štěstí, mně by se to, například, nemohlo nikdy stát. Škoda, že nebydlím pod někým, jako jsem já, zodpovědným a pečlivým. No, teď kvůli tomu nemůžu spát a zítra vstávám do práce. Zajdu za sousedem, radši to vyřídím hned, bůhví, jestli bude zítra doma. Jdu po schodech nahoru a zvoním. Nikdo neotevírá. Zvoním dál, až se ve dveřích objevuje muž v trenkách. Jsem trochu v rozpacích.

Ukázka z knihy Země zvířat.

Pamatujete si ještě? Jsou chlupatí. Jsou barevní. Jsou kreslení. A jsou zadarmo! Mrmlíci se vrací a tentokrát se opět nic moc nestane. Kytinka se nechala zbouchnout... Zbouchal ji Člověk... Valil nestačí valit oči... Nastává éra Syna Člověka. Jaká bude krutovláda zeleného monstra? Koho to zajímá? Jedno je ovšem jisté: Na každého to jednou spadne.