tvorba

Za dveřmi je Kytinka a s sebou má jídlo. Přichází jako na zavolanou, protože Starý Valil od ní něco potřebuje. Co to je? A otevřou se ty zatracený dveře vůbec, aby už konečně všichni viděli, jakže to ta Kytinka vypadá a co má k jídlu? Zabije už někdo konečně autora?

Ulicí projelo auto. Ona to vlastně ulice nebyla a nebylo to ani auto. Tmavou a špinavou ulicí projela rachotina a svými světly prosvítila na okamžik všechna zákoutí, která bylo lepší nevidět. Světlo sem dopadalo pouze ve dne a ještě se muselo probojovat skrze vrstvu prachu a nečistot. Přes večer, přes tichý a temný večer, se svícení ujalo pár lamp, které se nudily a raději spolu proklábosily celou noc. A tak jen některá z nich občas zablikala, to když si vzpomněla, že by mohla vypadat, že nic nedělá, a hned se zase vrhla do zapředeného rozhovoru.

Slíbili jsme, že budeme zveřejňovat vaši tvorbu, pokud bude mít určité kvality a hlavně – pokud nám ji pošlete. Tady je první odvážlivec z vašich řad. Doufáme, že vyšlape cestičku i dalším!

Kusy mlhy poletovaly všude kolem jak cáry papíru čechrané větrem. Nic nebylo vidět, všude jen bílo, jako by nic jiného ani neexistovalo. I vůně a chuť vzduchu byla plná mlhy, té mléčné kašovité mlhy.

Sbírka několika úvah... Nebyla psána za vidinou slávy, ni peněz. Jen z čisté radosti slova. Text je psán pro autora specifickou češtinou, autor se rád dozví názory čtenářů...

Hopskok utíká o život. Přidá se Holínek k němu, nebo se pokusí o nějaký bláznivý kousek? A jak dopadne hon na Velkou nohu? No, to už vlastně všichni víme, protože autor z neznámých důvodů používá retrospektivu. Ale snad už konečně uvidíme aspoň Kytinku.

Jen co za sebou zabouchl dveře, sesypal se dolů na podlahu a sklonil hlavu. Byl tak zoufalý.