Ariónova kašna

Tisknout - Hodnocení článku:

Čt, 22. července 2010 / Autor: Anna Goldmanová

V Olomouci najdete kašnu doslova na každém kroku. Dříve bylo totiž umění hlavním způsobem reprezentace. A jelikož chtěli Olomoučtí svému městu znovu získat postavení metropole, rozhodli se vybudovat komplex sedmi kašen. Sáhli přitom k osvědčenému spojení historie s mytologií (i údajnému založení města Juliem Caesarem). Z finančních důvodů však poslední kašna zůstala jen ve fázi návrhu. K realizaci došlo teprve v roce 2002, 250 let od zrodu myšlenky.

O dostavbě Ariónovy kašny se uvažovalo již v 19. století. Znovu se tyto myšlenky vynořily na konci devadesátých let v souvislosti s obnovou Horního náměstí. Tentokrát byl projekt dotažen do konce — naštěstí pro nás, můžeme dodat…

Soubor barokních kašen z let 1687—1735 obsahuje náměty z antické mytologie (chronologicky: Herkules, Neptun, Tritoni, Ceasar, Merkur a Jupiter). Svým utvářením odpovídají tehdejšímu kánonu: jsou to především nádrže na vodu, masivní pískovcové monumenty posazené na stupňovitém soklu; skvosty určené k dívání.

Ariónova kašna je pojata zcela nově, je projektována jako dílo otevřené lidem. Nízký oválný okraj slouží k posezení, nádrž zapuštěná pod úroveň dlažby je zamýšlena jako možné brouzdaliště. Vytvoření návrhu a následná realizace byla svěřena olomouckému rodáku, sochaři Ivanu Theimerovi. Ten ke spolupráci přizval ještě italskou architektku Angelu Chiantelli.

Z okrouhlé vodní hladiny vystupují z rohů pomyslného trojúhelníku vertikály soch. Arión byl korintský básník, hráč na lyru a vynálezce dythyrambu. Podle mýtu jej před smrtí rukou pirátů zachránil delfín přivábený jeho zpěvem. Jeho socha držící delfína je však pouze částí kompozice. Theimer se nedržel striktně známého mýtu a zakomponoval do kašny ještě dvojici dívenky a hocha nesoucí mořskou lasturu a rybu a velkou želvu se zvláštním obeliskem na hřbetě. Ta se svými rozměry — snad i nechtěně — stává středobodem, ukotvujícím tělesem sousoší.

kasna-2 Theimerův styl je klasicizující, kořeněný však notnou dávkou fantazie. I díky tomu svádí toto dílo k vlastní interpretaci, vytvoření vlastního mytologického příběhu, v němž Arión a delfín budou jen součástí vyprávění. Theimer (1944) po roce 1968 emigroval do Francie a stal se světoznámým sochařem. Jeho sochy můžeme najít i na tak prestižním místě jako je Elysejský palác v Paříži. Práce se vyznačuje filigránskou jemností, dekorativností. Autor si vyhrál s detaily, jednotlivé prvky se navzájem prolínají – ryby malé i větší prorůstají tělem lidských postav, jejich šacením, ze stély trčí hlavy ryb tryskající vodu, na krunýři želvy ulpěly miniaturní lidské hlavy… Na Ariónově kašně se fraktálně opakují motivy želv, ryb a lastur ve stále zmenšujícím se měřítku. Stojíme před dílem až pohádkově poetickým. Tělo delfína i stéla jsou navíc pokryty nejrůznějšími odkazy na bohatou historii města a jeho obyvatele (plány zahrad, nápisy, pečetidla atd.). Kašna je tedy i oslavou samotného města.