Spící andělé

Jako protiklad pohodovým dnům stráveným v blaženém nicnedělání na plážích a plovárnách, líné letní sezoně, kdy se život jakoby zpomalí a zleniví, působí výstava připravená na léto Galerií Rudolfinum. Přehlídka prací Gottfrieda Helnweina totiž s největší pravděpodobností nenechá nikoho z návštěvníků setrvat v chlácholivé a pohodlné lhostejnosti k tomu, co se děje kolem nás.

Gottfried Helnwein, rodák z Vídně žijící v San Francisku, ve své tvorbě nezastírá nic z rozporuplnosti a krutosti lidské reality. Jeho technika, neuvěřitelně precizní hyperrealistická malba v podstatě nerozeznatelná od fotografie, působí ve spojení s více či méně morbidními tématy mnohem silněji než jakákoliv expresionistická gesta. Hladký povrch, dokonalé – až monochromně čisté zpracování a na druhé straně brutalita, anebo alespoň zneklidňující atmosféra těchto pláten, vytváří rozpor – stejný rozpor jako úhlednost rakouského maloměsta Amstettenu a incest odehrávající se ve sklepích upravovaných rodinných domků spořádaných sousedů – což není tak úplně svévolné spojení, protože i na svých oficiálních stránkách se Helnwein o případu Fritzl zmiňuje jako o emblematickém příkladu důsledků potlačovaného podvědomí.

Helnwein, který letos v říjnu oslaví šedesáté narozeniny, je znám svou dlouholetou kritikou společnosti, která v touze po čistotě dokáže vyhlazovat celé národy – a nejde jen o to, že pochází z Rakouska, rodné země Adolfa Hitlera. Jeho kritika se vztahuje k celé moderní době a jejímu „spánku“. Dílo přetištěné na všech doprovodných materiálech se jmenuje Modern sleep a představuje dívku, která má kupodivu oči otevřené. Spánek s otevřenýma očima, to je podle Helnweina stav moderní společnosti.

Celá výstava je rozčleněna do pěti oddílů, které představují podstatné momenty a témata Helnweinova díla. Úvodní skupinu tvoří portréty včetně autoportrétu umělcovy tváře znetvořené obvazy a s podivnými vidličkami v očích, který je metaforou nemožnosti svobodného vyjádření v Rakousku 70. a 80. let. Dalším z hlavních námětů jeho děl je nelítostný postoj k reliktům nacistické minulosti (nelítostnost však nevylučuje vtipnost, jak se ukazuje například na plátně nazvaném Heidrich si prohlíží Golemovu dceru), ale těžištěm jeho tvorby je téma dítěte, jímž se systematicky zabývá v nejrůznějších polohách a uměleckých technikách – souboru obrazů s tímto námětem je také věnován největší prostor. Ukazuje zde násilí na dětech v kontrastu s jejich pasivní odevzdaností, bolestným údivem a nemožností se bránit světu dospělých. V poslední části výstavy se krom tohoto svého zásadního tématu věnuje i různým ikonám moderního věku, od Mickey Mouse po Marilyn Mansona (respektive Marilyn Mansona nalíčeného jako Mickey Mouse – a to se teprve divák začne bát).

Kritika společnosti anebo dokonalá technika nejsou samy o sobě automaticky přesvědčivé, ale v okamžiku, kdy je k dokonalosti dovedená technika využita pro promyšlené a působivé vyjádření určitého stavu společnosti, nelze než nechat na sebe působit ledovou sprchu ochlazující nadšení z vývoje a pokroku, kterého jsme dosáhli – opravdu máme, co jsme chtěli? Strážní andělé spí s otevřenýma očima, strnulí, protože nevinnost a bezbrannost byly a jsou pošlapávány a není nic, co by zabránilo, aby k tomu docházelo znovu a znovu. Nedokážeme ubránit to nejdůležitější a zároveň nejkřehčí; vše se deformuje a zamrzá jako mávnutím proutku ledové královny a jedině slzy v dětských očích snad ještě dokážou střepiny jejího zrcadla vyplavit. A jestli ne, pak už jsme zřejmě definitivně ztraceni v temnotách. Vítejte v pekle, přátelé – a chovejte se jako doma!

Výstavu Angels Sleeping můžete vidět v Galerii Rudolfinum do 31. srpna 2008 denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin.

Související odkazy:
http://www.helnwein.com/
http://www2.rudolfinum.org/