Život za zdí – Nové pražské ghetto Na Krutci

Pražané bohatnou a jejich představa o kvalitě života se mění. Dům v satelitu nenabízí občanskou vybavenost v okolí, všechno je daleko, známí se cukají urazit mnoho kilometrů, aby se stavili na kus řeči. Cesty do práce autem v nekonečných kolonách každého brzy omrzí a sterilní prostředí uniformních domů začne podlamovat lidskou psychiku. A příroda? Městský park často nabídne víc než pole za humny.

Když se rodina vzmůže a našetří těch nutných pár desítek milionů, je čas sbalit kufry a vyrazit za lepším. Nabídka nových luxusních vil je v Praze opravdu široká. (Např. nové vilové zástavby na Špitálce, na Strahově...) Právě realizovaný obytný komplex Na Krutci se však od dosavadních projektů poněkud liší. A v ledasčems se dá označit za precedens.

To, co na první pohled praští do očí, je vysoký plot (má zarůst hustými keři), který odděluje domy od okolního světa. Přístup dovnitř areálu je možný pouze skrze vrátnici se závorou a dozorcem. To, co činí lokalitu atraktivní a žene ceny pozemků nahoru, je příjemná čtvrť v bezprostředním kontaktu se Šáreckým údolím, s dobrou dopravní dostupností a sice skromnou, ale přece nějakou občanskou vybaveností. Čím obohatí nová výstavba prostředí, do kterého přichází a ze kterého těží? Sportovní hala a tenisové kurty, stejně jako sympatická malá „náměstíčka“ s lavičkami a zelení, která uvnitř vzniknou, budou sloužit jenom obyvatelům komplexu. Život tu jistě nebude špatný. Architektura, za kterou stojí brněnští architekti Ladislav Kuba a Tomáš Pilař, nabízí kvalitní dispozičně promyšlené bydlení v moderním střihu. Lze si vybrat mezi byty (cca 60 tis./m2), řadovými domy (14 mil.) i luxusními vilami (od 20 mil.) s individuálním řešením. Smutné je, že takto poměrně velké území v podstatě zmizí z mapy města.

Absurdním momentem je fakt, že areál přímo sousedí s krásným borovicovým lesem. Introvertní komplex se však neotevře ani brankou pro pěší. Žádná stezka pro chodce nebude rušit soukromí nových přistěhovalců, nic nespojí svět za plotem s krásnou přírodou, kterou nabízí Šárecké údolí. Ke svému okolí se obytný soubor obrací jen krabicí z černého děrovaného plechu a betonových stěn, která tvoří vstupní objekt a nabízí parkovací místa pro návštěvníky areálu. Svou strohostí evokuje ponejvíc vrátnici vojenského prostoru, bunkr, který se mračí na kolemjdoucí a jasně jim dává najevo, kde je jejich místo. V jedné větě: Krutec je jednoduše cizopasný nádor, který chce z organizmu města jenom brát, ale nic vracet zpátky.

Komplex Na Krutci je takovým ostrůvkem uprostřed města, plně vyhovujícím introvertnímu způsobu dnešního života. Je ušit na míru současnému člověku uprostřed kapitalistické společnosti. Člověku, kterému dělá dobře míhat se uprostřed davů, ale zůstávat zároveň ve své anonymitě. Krutec ještě více přetrhává již tak dost chatrné pouto mezi lidmi a prostředím, ve kterém žijí, které spolu sdílejí, bourá identitu člověka jako člena komunity. Přejme si, aby komplex Na Krutci zůstal ojedinělým případem. Chceme skutečně žít v Praze, která bude souborem nepřístupných polosoukromých ghett, neprostupná pro pohyb pěších? Když se nebudeme starat o veřejný prostor, může se stát, že se dočkáme hrůzné antiutopie, schizofrenního světa rozděleného na město uvnitř a tam venku, kde se člověk bojí jen vystoupit z auta.