Strana 50 - výtvarné umění-pozvánka

Do 15. února bude v Topičově klubu otevřena výstava fotografií a fotomontáží Petra Zhoře Světlo a tváře. Fotografie Petra Zhoře jsou originální nejen svou koloristikou, ale zejména způsobem, jakým je v nich použito světlo. Jeho fotografie, odhlédneme-li např. od portrétního žánru a dalších fotografií, v nichž světlo není protagonistou, oscilují mezi přesnými konturami figurín a mezi světelnou kaligrafií. Světlem autor vytváří na jedné straně dynamicky průrazné siluety zobrazovaných věcí, na druhé straně vstupuje samo světlo do obrazu jako autonomní živel, který po sobě zanechává neklidně zjitřenou stopu. Klidnější trsy i explozivní gejzíry světla se střídají s lineárními světelnými drahami, je to fyzikální děj pohybu fotonů a zároveň umělecké pořádání náhody.

Do 22. února bude v knihovně Libri Prohibiti otevřena výstava Ztroskotanci v kresbách Jaroslava Blažka. Před studiem na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1952–1958 (u profesorů Holého a Rady) studoval také krátce na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, kde získal již dobré znalosti malířského řemesla, a přišel na akademii mnohem lépe připravený než jeho spolužáci. Právě tady v jeho obrazech již najdeme zaujetí pro světlo a slunce a živelnou radost z jasnosti barev. Ač zůstává posléze trvale v Praze, neztrácí ani kousíček ze své přirozenosti a zdravé venkovské mentality. Nosí v sobě mládí prožité v Kosticích, vzpomínky na maminku, rytmus a poezii lidového umění. Tyto nesentimentální, lidsky prosté reminiscence přetavuje do osobité výtvarné řeči. Téměř každý autor obrátil alespoň letmý pohled ke vzorům. Jaroslavu Blažkovi imponuje malířské dílo Chagallovo, obdivuje kresbu Matissovu a Picassovu a cení si tvorby Legérovy. Autor postupně rád experimentuje s barevnou hmotou, kterou často nanáší v hutných strukturách a vnáší do ní tak prvek robustní stavebnosti a neiluzivní prostorovosti.

Do 30. dubna můžete v předsálí Kongresového centra ČNB navštívit výstavu Zlatý fond Národního muzea fotografie – Výběr devátý… a poslední. Zlatý fond NMF je první a základní sbírkou Národního muzea fotografie v Jindřichově Hradci. Prestižní kolekce, jež vznikala postupně v letech 2002–2004, je založena na darování jedné autorské fotografie od každého dárce. Sestává z 220 snímků všech žánrů od současných českých fotografů žijících v České republice i v zahraničí. Její založení inicioval a koncepci vytvořil MgA. Ivo Gil se spoluzakladateli MgA. Tomášem Dvořákem a doc. Jaroslavem Prokopem. Národní muzeum fotografie a Česká národní banka vytvořily v roce 2005 desetiletý projekt výstav tematických souborů ze Zlatého fondu NMF. Každoročně se tak v prostorách Kongresového centra ČNB představovala vybraná část této unikátní kolekce.

Do 21. dubna bude v „horní“ galerii Josefa Sudka otevřena výstava děl Františka Drtikola s názvem Bromografie. Výstava připomíná část fotografického odkazu Františka Drtikola z 20. let minulého století, kdy umělec spolupracoval s poděbradskou firmou Bromografia. Zahrnuje ukázky zátiší, řadu jedinečných aktů vytvořených v duchu pozdní secese, aranžované práce ve stylu art deco i avantgardou ovlivněnou kompozici z poloviny desetiletí. V době konjunktury Drtikolova ateliéru i jeho vrcholného společenského uznání umožnila spolupráce s touto firmou větší rozšíření autorových děl mezi milovníky umělecké fotografie.

Do 1. března můžete v Galerii na úřadě navštívit výstavu Svazu českých fotografů s názvem Setkávání. Výstava Setkávání navazuje na tradice svazového vystavování. Na rozdíl od členských výstav nejde o formu salonu, ale o expozici výběrovou. Výběr zahrnuje nejrůznější oblasti tvorby členů SČF tematizující naši současnost a její proměny. Setkávají se zde fotografové napříč věkem, zaměřením i přístupem k fotografické tvorbě. Výstava navazuje na již realizované tři obdobné akce. Aktuální výběr prostřednictvím jednotlivých úspěšných snímků představuje nejen fotografy, ale i akce pořádané SČF.

Do 15. března můžete v galerii Hunt Kastner vidět výstavu s názvem Země se otáčí a vše z ní sklouzává. Výstava sleduje propad časoprostorové metafyziky, konceptuálního univerza, negativní formy a absence obrácené v prezenci do melancholické krajiny, nekonečného chladu a světelného rozptylu, kde marně hledáme horizont a referenční bod. Povrch mraků splývá se sněhovou pokrývkou svahu natolik, že horolezec má problém rozeznat, kde je před ním pevná půda a kde je jen propast zakrytá oblakem. Třetí dimenze byla pokořena a ze čtvrté se snažíme malátně vystoupit. Bílá je barva prostupující celým moderním dvacátým stoletím. Splňuje představy modernismu, racionalismu, kolonialismu, rasismu, purismu, minimalismu, konceptualismu, arte povera, redukcionismu…

Zhruba do 28. února bude v Liliové 8 otevřena výstava Marie Blabolilové s názvem Jaro, léto, podzim, zima. Tvorba Marie Blabolilové je od začátku nezávislá, svébytná a charakteristická osobitým, nesentimentálním, přesným, a přece citlivým viděním světa a svéráznými uměleckými přístupy, ve kterých opět uplatňuje své brilantní grafické vidění a originálně využívá rastru a s ním související techniky malby na linoleum a užití malířského válečku. Vytvořila si pro sebe charakteristickou ikonografii opuštěnosti, civilních zákoutí, zátiší, interiérů a krajiny, stromů a rostlin, kde se s výjimkou ukřižovaného plechového Krista ze zastavení Božích muk nevyskytuje lidská postava. Člověk je přítomen právě skrze onu opuštěnost své stopy v krajině. Její tvorba se hlásí k intimním existenciálním proudům našeho výtvarného umění a je zastoupena v řadě významných veřejných i soukromých sbírek. Jako grafička získala řadu ocenění a v poslední době se začíná dostávat zasloužené pozornosti i jejímu malířskému výrazu.