Paramnézie Jana Šerých

Jan Šerých (nar. 1972) patří mezi významné představitele současného umění. Prošel pražskou AVU, poté se stal členem výtvarné skupiny Bezhlavý jezdec. Pro tvorbu tohoto umělce je příznačné jednoduché řazení geometrických forem nebo textů či fotografií. Nepopiratelným je i vztah k minimalismu a konceptuální tvorbě, experimentuje s novými médii. Zabývá se tradiční malbou, malbou in situ na zvolené stěny, počítačovou grafikou, kresbou, instalacemi, videem, fotografií a pracuje i s tisky.

Dílo Jana Šerých není úplně snadno uchopitelné. Velkou vášní tohoto autora jsou kódy. Mnohdy prosté skutečnosti, jindy banální informace transformuje do podoby znaků. Snaží se jim přisoudit status nové informace. Polemizuje o hranicích identifikovatelnosti a akrobaticky na nich balancuje. Jakýkoliv pád je předem vyloučen. Abstraktní jazyk směřuje ke geometrické malbě a typografii. V tomto případě se rozhodl pro linii, morseovku, klíče a labyrinty. Výsledkem je minimální gesto. Touto cestou dosahuje neomezených možností výkladu.

Jak je známo, autor často experimentuje a dovádí s tvarem, barvou, slovem, znakem, zvukem a taktéž s účastníky jeho „hry“. Kupříkladu jeho videoart. Často pracuje s několika zvuky, které řadí simultánně; vzniká směsice zvuků obyčejných i neobyčejných, ty které postřehneme či nevnímáme, zvuků běžných i neobvyklých. Vždyť kde jinde vám namíchají bubnování deště s klepáním? K tomu všemu přidáme špetku hukotu psacího stroje a třešničkou na dortu bude bravurní aplaus! Jedinečný sluchový videokoktejl, který se neustále opakuje.

Šifry mistra Šerých: obrazy mohou vyzývat ke komunikaci. Ale chce s námi Šerých vůbec hovořit? Černé záznamy na bílých plochách působí jako nalinkovaný školní sešit. Obrazové labyrinty nemají vstup ani výstup. Jsou to jen fragmenty vypovídající o nemožnosti jistoty, o situaci, ve které se ztrácíme a nevíme kudy dál. Velkoformátové malby vyprávějí miniaturní příběhy. Příběhy o klíčích, s nimiž mnoho neodemknete, ale máte možnost hledat rozdíly v jejich tvarovém slovníku, a to dokonce v nadživotní velikosti. I klíč je jakýmsi symbolem, pomocí něhož autor simuluje a ironizuje skutečnost. Klíčovým prvkem Šerýchovy tvorby jsou i časté citace z internetových stránek. V jeho díle lze nalézt i inspiraci pornografickým materiálem – slova v malbách značí přesně citované menu z internetových pornostránek, v nichž byly záměrně vynechány sexuální výrazy. Fanoušci tohoto průmyslu rychle pochopí, ostatní se přiučí.

Autor se hlásí k obrazu jako k médiu, ovšem současně tuto vážnost zpochybňuje svou sémantikou. Z jeho díla je cítit jakési poselství, v němž přemýšlí nad podstatností svého uměleckého počínání. Tak, aby mohlo být prezentováno jako něco nového, inovativního.

Jan Šerých si je dobře vědom toho, že staré koncepty patří do světa dějin umění. Používá tedy novou výzbroj v podobě symbolů a informací, díky kterým můžeme na téma pohlížet opět novým a neotřelým způsobem. Pracuje s geometrií, již narušuje různými prvky. Bortí matematickou přesnost. Černá s bílou, a přesto není výpověď o díle Jana Šerých až tak černobílá.

(Paramnézie: výstava v Galerii Caesar Olomouc, 1. 9. – 25. 9. 09; kurátor: Jiří Valoch)