Afrika – Divočina v srdci
Afrika. Divoká zvířata, nepřátelské etiopské kmeny, poetická příroda a pohled "Očima bohů". To jsou hlavní témata výstavy National Geographic nazvané Divočina v srdci. Uznávaní autoři snímků se nám snaží představit černý kontinent ze všech možných úhlů. A není divu – Afrika je skutečně světadílem rozporů.
Důvodů proč výstavu navštívit je hned několik. Předně je to náš domov – odtud, jak všichni víme, pochází Homo sapiens. Afrika nám nabízí pohled na jednu z posledních necivilizovaných částí světa, v níž přežívá silnější; a také pro čistou lidskou zvědavost. A proč by měla být Afrika kontinentem rozporů? Myšlenky na ni se nám totiž překrývají. Jedny jsou příjemné a hezké, druhé mrazivé a strach vyvolávající. Narážíme zde na kouzelnou divočinu nespoutané přírody, po níž pochodují domorodci s kalašnikovy v ruce; vidíme mnohočetná stáda zeber, antilop a žiraf hledající pastvu a zároveň si uvědomujeme, že nejčastějším důvodem úmrtí lidí zde je stále AIDS. Drsné války mezi kmeny, vysoká negramotnost a kojenecká úmrtnost do jednoho roku, zabíjení divokých zvířat pro kly a kůži. To všechno je Afrika a to všechno se nám fotografové této výstavy snaží vypovědět.
První částí výstavy je projekt "Očima bohů", jenž nám nabízí pohled na Afriku shora. Jsou to snímky pořízené z letadla a helikoptéry. Jeho autorem je Robert B. Haas. V jeho části můžete spatřit jemné tvary písečných dun; síťovité záhony, v jejichž středu se nachází studna; hromady soli na břehu v přístavu, hejno plameňáků a stáda žiraf, buvolů a také třeba fotografii nazvanou Stádo zeber a osamělý pakůň, na které se můžete pokusit najít pakoně, protože to není nic snadného. Druhou částí jsou obvyklejší fotografie z dílny šéfredaktora National Geographic, Chrise Johnse, dále pak M. Nicholse, J. Brandenburga a F. Lantingy. Tito autoři, a zejména pak Johns, nám ukazují i druhou stránku kontinentu.
Kromě obrázků hrocha koupajícího se v bažině a prachové koupele slona v parku Chobe zde narážíme na "silnější" snímky. Mezi ně rozhodně patří sloní chobot, který se máčí ve své vlastní krvi; požáry buše, jež zakládají sami pastevci, aby získali travnaté pastviny; dva gepardy, kteří při lovu topí antilopu (obvykle své oběti zardousí); domorodce s levhartí kůží přes záda jako maskování, s kalašnikovem v ruce, nebo šestiměsíční embryo slona, jeh
ož matka byla zabita. Přesto vás zcela jistě zaujmou i uhrančivé pohledy dvou goril anebo lov chameleóna, jenž se při svém manévru drží větévky i obtočeným ocasem.
Fotografie zaměřené zejména na život válkychtivých kmenů sídlících kolem řeky Omo v Etiopii přináší bývalý fotograf Jana Pavla II. Gianni Giansanti. Ženy těchto kmenů se krášlí hliněnými destičkami vsunutými mezi chrup a dolní rty. Matky pak ke kreslení válečných barev na svých synech používají prázdných nábojnic a muži na každé fotografii třímají již zmiňovaný samopal. Silná nevraživost se dá vyčíst snad nejvýrazněji z jejich pohledů. Oči mají skelné a tvrdé.
Výstava Divočina v srdci v pražském Karolinu potrvá až do 3. září 2006 (více informací na www.national-geographic.cz/divocinavsrdci). Při návštěvě výstavy se můžete zároveň podívat i do středověkého podzemí Karolina, které bylo zrekonstruováno. Na výstavě vás určitě zaujme mnohem více fotografií než těch pár, které jsem zde zmínil. Navíc si u pokladny můžete zakoupit průvodce výstavou (což bych vám ale příliš nedoporučoval, neboť vše, co je v něm vytištěno, se dozvíte i uvnitř výstavy), plakáty Afriky či vybrané fotografie z výstavy anebo motýla, a když hezky poprosíte (tedy – to byl můj případ), můžete si odnést i mapu Egypta s krátkou historiografií. Při odchodu navíc dostanete jeden ze starších výtisků časopisu National Geographic. Skutečně stojí za to tuto expozici vidět. Ať už pro předesílané zamyšlení anebo prostě pro zábavu.
