ASSteroidy – Šťastný průnik jednoduchého se složitým

Vykopané a nalezené předměty, v celkovém počtu 864 kusů, slouží bratrům Květoňovým ke třem základním účelům. Z nich nejviditelnější a z mého pohledu i nejobjevnější je jejich utřiďování do zvláštního taxonomického systému, jehož základní kategorie odkazují k původu či tvaru předmětů. Teroamonitoidy sdružují ulity, teromandaloidy soubor kruhovitých objektů (knoflíky, kohouty…) a podobně. Ke každému konkrétnímu předmětu je navíc přiřazen kód, obsahující jeho jméno, materiálovou podstatu, tvar či typ poškození. Sami autoři nazývají své počínání neoarcheologií, a tak je tato pozitivistická kategorizace přesně v duchu vytčeného konceptu, konceptu, který přes všechnu svou pečlivost nezapře velkou dávku ironického nadhledu nad sebou samým. Popis všednodenních předmětů nově konstruovaným vědeckým jazykem jako by se totiž lehce pousmával nad odcizeností badatele od zkoumané reality. Vytržení předmětů z původních vazeb a jeho zařazení do zcela nového systému je vtipné, rozhodně ovšem nechci tvrdit, že je k smíchu. Poskytuje totiž nové, svobodnější pole, na kterém je možné vnímat a zkoumat všednodenní banalitu jinými, objevnějšími způsoby, než je běžně zvykem. S jistou mírou zjednodušení lze tuto metodu přirovnat k fenomenologické redukci – existence vnějšího světa přestává hrát významnější roli a divákovi se vyjevuje věc sama.

Odstřihnutí se od konvenčních významů předmětů napomáhá také druhému ze tří účelů, účelu výtvarně estetickému. Intermediální prezentace objektů, tvořená několika velkoformátovými panely s fotografiemi, skutečnými předměty (umístěnými často ve dřevěných krabicích anticipujících stará muzea, kabinety kuriozit, soukromé sbírky…) a videoprojekcí, demaskuje krásu věcí, které se bez nánosů souvislostí stávají „pouze“ pozoruhodnými abstraktními tvary. Této jejich potencialitě dává naplnění zejména zmíněné video, kde se předměty v rychlém tempu prolínají a divák často ztrácí možnost je identifikovat. Naproti tomu je vržen do symfonie barev a tvarů, jejichž vnímání podbarvuje ambientní hudba pražské kapely Do Shaska. Čistě výtvarného účinku dosahují také původně složené papírové dokumenty (dopisy, pohlednice…), které umělci rozložili a odhalili na nich vlhkostí vzniklé nahnědlé mapy, souměrně organizované podle míst přeložení jako jakýsi přirozený dekalk.

Ačkoli poslední účel částečně popírá oba předchozí, je přesto v souboru předmětů obsažen a byla by chyba jej nezmínit. Vystavené objekty přes všechno výše definované odkazují ke své minulosti, použití nebo bývalým majitelům. Protože umělci po dějinách nalezených věcí nepátrali či toto své úsilí přinejmenším nezveřejnili, zůstává přemýšlení nad zmíněnými okolnostmi na divákovi, kterému dávají místně a časově neusazené exponáty široké možnosti k fabulaci.

Rýpavý čtenář může namítnout, že se pánové z Andere Seite Studia rozhodli pro zcela jednoduchý projekt – pro prezentaci odpadků, kterou zvládne zrealizovat téměř každý. Fakt, že podobná práce nevyžaduje žádné zvláštní řemeslné dovednosti, chápu ovšem spíše jako její přednost. Má totiž potenciál přinutit sebeméně zkušeného návštěvníka, aby se podíval na běžnou banalitu kolem sebe a nazřel ji novým způsobem. Rámcový koncept vědeckého zkoumání jako by tento apel pouze sofistikovanějším způsobem podtrhoval. ASSteroidy jsou proto zcela jednoduchým i intelektuálně náročným projektem zároveň. Podobně šťastná a divácky atraktivní symbióza v nich navíc nevzniká spojením několika paralelních od sebe odloučených plánů, nýbrž v jediné vnitřně gradované myšlence.

Školská 28, komunikační prostor, 1. – 28. srpna 2009; A.S.S. Andere Seite Studio