Bimba – zapomenutý osud podvedeného malíře

A kdože vlastně byl zmíněný Bohumil Konečný, přezdívaný Bimba? Malíř, kreslíř a ilustrátor, kterého neminul onen nešťastný úděl patřící k ilustrátorskému povolání – jeho díla v povědomí zůstala, jejich autor se z povědomí lidí jaksi vytratil, a jeho osud? Ten má přiblížit právě plzeňská výstava, která se brzy přesune do pražské galerie Aventinum. A pokud stále nevíte, kam tohle jméno zařadit, zapátrejte v knihovně a oprašte třeba Rychlé šípy. Nejen Foglar uměl vytvořit onu klukovsky tajuplnou atmosféru čišící dobrodružstvím.

Vystavená díla pochází od více než dvaceti soukromých sběratelů a z Památníku národního písemnictví v Praze. Jsou řazena chronologicky, takže prohlížíte-li je popořadě, je to, jako byste šli přímo po stopách malířova života. Hned na začátku se nabízí malý exkurz do školních let strávených na plzeňské reálce, kde samozřejmě nemůže chybět ona osudná karikatura profesorského sboru nazvaná Kulometná rota, za kterou si jinak snaživý a uznávaný ilustrátor školních časopisů vysloužil dvojku z chování, ale která kromě toho také odstartovala jeho uměleckou kariéru. Po maturitě ale neodešel studovat Akademii výtvarných umění, ale Vysoké učení technické, neboť stát se umělcem na volné noze nebylo tenkrát příliš žádoucí.

Dále máme možnost zhlédnout jako návštěvníci ukázky děl z doby meziválečné a válečné, mezi něž patří například dobrodružné ilustrace a obálky pro převážně chlapecké časopisy vydávané nakladatelstvím Melantrich, jako byly Ahoj, Rozruch nebo Mladý hlasatel. Najdeme zde také ilustrace pro Humoristické listy, kreslené vtipy pro německý časopis Lustige Blätter či reklamní plakáty pro firmu Baťa. Jen o malý kousek dál už začíná éra tzv. pin-up girls, jejichž podoba se ustálila právě ve třicátých a čtyřicátých letech. Jednalo se o spoře oděné dívky a ženy, v jejichž výtvarném pojetí je patrná realističnost a důmyslná propracovanost ženského těla, někdy ovšem přílišná idealizace až grotesknost výrazů.

Necháme se ještě chvíli unášet dobrodružstvím a ženskou krásou, nahlédneme do malířova soukromého života, seznámíme se s jeho manželkou Evou a dalšími příslušníky jeho rodiny, podíváme se i do míst, která měl rád. Nakonec se přehoupneme do tvorby ovlivněné socialistickým realismem až k oblíbeným ilustracím knih Jaroslava Foglara, na kterých spolupracoval s Gustavem Krumem.

Poslední část výstavy je věnovaná nejsmutnější části Konečného života. Setkání s Petrem Sadeckým, který ho v mládí jako malíře velmi obdivoval a v dospělosti ho okradl o část tvorby a zmizel s ní v roce 1967 na Západ, mu přineslo velké zklamání. Sadecký se usadil v německém Bambergu, kde vydával kresby a studie Bohumila Konečného za své, aby se mohl uplatnit jako ilustrátor v nakladatelství Karla Maye. V Německu se dodnes prodávají knihy s Konečného ilustracemi podepsané pseudonymem Paul Drake, který Petr Sadecký používal.

Výstavu uzavírají výjevy, které Konečný maloval nejraději – tedy krásné ženy, kovbojové, indiáni a v neposlední řadě koně. Obraz tří pádících koní uzavírá jak výstavu, tak jeho umělecký život – dokončil ho pár dnů před smrtí.

(s využitím monografie Tomáše Pospiszyla Zapomenutý malíř Bohumil Konečný)