Čtrnáct S a DOXNANO!: výstavy, na které je dobře přijít ve dvou

Výstava souvisí s konferencí Evropské federace pro psychoanalytickou terapii, která proběhla v Praze v květnu. (Jejím hlavním tématem bylo Bridging Identities – tedy něco jako Propojování totožností.) Tato souvislost je volná – čtrnáct tvůrců prostě zpracovalo témata související s lidskou duší. Jde o čtrnáct základních motivů, jako je například sen, setkání a smrt. Čtrnáct S vychází z toho, že řada těchto klíčových témat začíná v češtině na „s“. Výtvarná díla ale neupadají do případného přílišného odbornictví dušezpytců. Mimochodem těch čtrnáct motivů přidělily kurátorky výstavy Kamila Ženatá a Milena Slavická umělcům podle dosavadního směřování jejich práce.

Plátna Ivany Lomové jsou kongeniálně umístěna v syrovém prostoru. Vytvářejí ostrůvky ohrožené identity. Zvláště obrácený portrét Tatínek je osobitou meditací na téma rodinných vztahů, odcizení a vzájemné přitažlivosti, a samoty. Dokonale zachycené sídlištní okno a umístění tatínka na obraze poslouží jako studie českých rodinných vztahů posledních desetiletí.

Viktor Pivovarov pracuje s průniky geometrických tvarů a lidských postav. Josef Bolf vytvořil monumentální fresku svého oblíbeného dětského pekla. K vidění jsou také díla, která aktivně vtáhnou návštěvníka do hry. Třeba Stín od Petra Nikla, kvůli němuž se vyplatí navštívit výstavu ve dvou. Nebudu prozrazovat pointu, ale pozici diváka a pozici toho, kdo si s exponátem hraje, dělí zeď a pár

desítek metrů chůze. Také pyžamové obrazy Michala Pěchoučka vyžadují tvůrčí pozornost, stejně jako plány osobních měst Libuše Vendlové i videosmyčky s překvapením Kateřiny Závodové. Samostatnou kapitolou je Smrt Františka Skály, na první pohled banální práce s provařenou symbolikou. Doporučuji ale chvíli v sále vydržet, a všechno bude jinak.

Nakonec, výstavu možná ani není nutné navštívit ve dvou. Její bohatství významů je takové, že si ji člověk užije i sám. V tom smyslu, že se stává svým spoluhráčem – anebo protihráčem. Čtrnáct S potrvá do 16. srpna 2009. Krásná příležitost, jak se o prázdninách postarat o vlastní mysl, případně ideální místo, kam vzít zahraniční nebo domácí hosty, přátele, partnery, milence, anebo sám sebe. Aby totožnosti byly propojeny.

Dramaturgicky dotažené je souběžné umístění výstavy DOXNANO!, kterou se prochází do expozice Čtrnácti S. Umístění má ten plus, že pokud přicházíte s dětmi, určitě je zaujme interaktivní „počítačová hra“ Machinárium sdružení tvůrců originálních her Amanita design. Užaslý panáček Milana Caise z jeho projektu nanoALBUM, s melancholicky visícím drátem od počítačové myši, diváka také popostrčí do světa hravé představivosti. Za pozornost stojí i Ayahuasca Josefa Nepraše, která rozehrává téma maličkých prvků vytvářejících velké celky. Obraz halucinačních vidin po požití nápoje jihoamerických šamanů je složený z drobných otisků reálného lidského světa. Téma inteligentní přírody tady vtahuje do sebe její drobné lidské pomocníky.

DOXNANO! tak upozorňuje na přehlížené detaily, z nichž se vytváří struktury, které pokládáme za smysluplné. Dobrodružství tedy podle autorů začíná na daleko nižší úrovni. Výstava zároveň rozehrává téma vědecké kreativity a úžasu jako základu poznání. DOXNANO! propojuje vědu a umění podobně jako Čtrnáct S, jenom na drobnější úrovni. A z nanopředsálí (další nanodíla jsou vystavena v jiných prostorách Dox) se dá pokračovat do světa „větších“ témat Čtrnácti S. (DOXNANO! probíhá do 14. července 2009.)