Dalibor Chatrný. Provazem a magnetem.

Letos třiaosmdesátiletý Dalibor Chatrný už v průběhu šedesátých let dospěl k důslednému zjednodušení výtvarného výrazu (v roce 1966 vystavil dokonce bílý signovaný papír bez jakéhokoliv dalšího zásahu), k potlačení subjektivity tvůrce a důrazu na autonomii uměleckého díla a právě tímto minimalistickým projevem se ještě snad s Karlem Malichem přiblížil k tehdy aktuální tvorbě německé skupiny Zero. Právě z tohoto proudu Chatrného tvorby je sestavena „provázková“ část výstavy, kresby magnetem, fotografie a objekty ukazují už jeho směřování ke konceptuálnímu projevu, k čím dál většímu důrazu na moment náhody a na využití přírodních sil, které je nejlépe vidět v pozdějších land-artových instalacích. Chatrný se ve velké části svých děl zabývá vymezovaním prostoru a jeho osvojováním. Obě zásadní témata, totiž potřeba organizace prostoru a potlačování úlohy tvůrce, jsou snad nejlépe vidět na jeho „Projektech vzduchových plastik do atmosféry“ z první poloviny 70. let, které spočívají v pomyslném vymezení prostoru směřujícího vertikálně směrem od zemského povrchu. Celá výstava na Kampě je nápadně nebarevná. Kromě bílých monochromních pláten zde najdeme rozměrné instalace z dvou desek propojených provázky, kdy jedna z nich visí na stěně a druhá je položená na zemi. Provazy mezi nimi pracují svým rozměrem rovnou s prostorem celé místnosti, vztahují se k architektuře muzea i k člověku, který kolem nich prochází. Kresby magnetem a železnými pilinami jsou výhradně černobílé, ostatní objekty jsou vyrobeny z kovu a plexiskla. Kromě úvodního modrého objektu se celá výstava nese v bílé, černé a různých odstínech šedé barvy.

Všechny práce mají společnou jednu věc: Magnetické skříňky i na první pohled naprosto minimalistická plátna jsou plné vnitřní dynamiky a napětí. Obrazy prošité jedinou nití jsou podobně živé jako chvějící se kovové předměty visící v blízkosti magnetu směrem vzhůru nebo do strany, čáry jako vektory unikají v různých směrech z plochy obrazu a vytváří vzorce, které přes svou geometrickou přísnost působí neobyčejně přirozeně a spontánně, skoro jako by byly dílem přírody. Nakonec to mi připadá jako základní moment celého Chatrného díla – potlačením vlastní individuality nechává autor promlouvat přírodu, ať už v těch evidentních případech s navrstvením železných pilin kolem zmagnetizovaného kovu, nebo skrytěji a nenápadněji jako v geometricky traktovaných plátnech. I přímky z provázků jako by byly v pohybu, tažené neznámou silou někam do prostoru. Fotografie, na kterých si autor například dá do úst magnet a nechává si bradu obalit chomáčem železných pilin, ukazují Dalibora Chatrného jako neúnavného a radikálního experimentátora, dotahujícího každý nápad až do konce. Výstava představuje jen jednu z mnoha poloh Chatrného tvorby, o to lépe je však možné si tuto část jeho díla vychutnat.

Museum Kampa, 13. února–13. dubna 2009