David Černý: Neříkejte tomu výstava
Od 4. června je v nově otevřené galerii Dvorak sec contemporary vystavena sbírka starších děl známého a kontroverzního umělce Davida Černého. Ten se proslavil zejména dílem Entropa, která je skládačkou všech zemí Evropské unie a byla sestavena v rámci českého předsednictví EU. Plastika, jejíž jméno obletělo svět, bude viset na odiv až do 4. ledna 2010 v pražském centru DOX.
Při vstupu do galerie (vstupné se neplatí) vás hned u vchodu přivítá (a možná vyděsí) Saddám Husajn, spoutaný a naložený v akváriu. Tento objekt parafrázuje slavné dílo Damiena Hirsta Nemožnost žijícího člověka představit si smrt (tenkrát naložil do akvária žraloka). Stejně tak si nemůžete nepovšimnout čtyř obrovských černých pistolí, jež jsou nastavené hlavněmi proti sobě a připravené se jediným výstřelem zničit navzájem. Pistole by údajně měly vydávat různé zvuky, jako povzdychnutí nebo splachování záchodu, ale to jsem nepostřehla.
Nyní máte možnost zůstat v přízemí nebo sejít do podzemí. Pokud zůstanete, můžete vidět například zmenšené bronzové instalace různých událostí v Československu, jako je poslední představení opery Brundibár v Terezíně nebo Rolling Stones u Václava Havla.
Pokud si nedáte pozor a nebudete koukat pod
nohy, zcela jistě zakopnete o potrubí, vedoucí z malé tepelné
elektrárny, která je umístěna na zemi uprostřed místnosti. I s komínem.
Avšak není pochyb, že místnosti dominuje obrovská fotografie, která by se
mohla nazvat „A jak trávíte večer vy?“. Na fotografii je totiž zachycen
dům, v jehož oknech s méně či více zataženými záclonami je možné
spatřit, co jeho obyvatelé dělají po nocích. Od ženy, stírající si
make-up, přes studentku s knížkou až po normálně souložící páry,
lesbičky, gaye či BDSM praktiky. Po tomto zážitku vám možná přijde vhod
vyjít po schodech na vzduch na malou terasu, kde se ve větru kolébá vysoká
palma, sestavená z oranžových a zelených plechovek od Fanty.
Druhá část výstavy je, jak jsem již zmínila, v podzemí. Na zemi leží kůže, podobné, jako bývají z medvěda či lišky, tyto jsou však ze psů (a milovníci psů mohou jen doufat, že umělé). Další, co upoutá váš zrak, je bezpochyby stroj, který dýchá. Jedná se o věc sestavenou z různých předmětů (rozpoznat je možné snad jen plastové lahve a obrazovku Sony), která se pomalu otáčí, červeno-modře bliká a pytlíky, které jsou na ní přidělány, se co chvíli vyfouknou a zase nafouknou. Někomu to vážně může připomínat dýchání, jinému zase květ, co se rozvíjí a zavíjí.
V další místnosti je uprostřed
postavená židle, na kterou se sice pohodlně neusadíte, jelikož nemá
sedátko, ale rozhodně ji potmě dobře najdete. Je totiž vyrobená
z něčeho, co připomíná zářivku a pronikavě svítí. Je tu také pár
různých obrazů a dalších děl, o kterých lze ale jen těžko objektivně
psát. Co tu opravdu chybí, jsou totiž popisky. U některých si to
dokážete domyslet, ale když pak vidíte věc, co vám připomíná brouka a
blechu jedoucí na motorce, asi by vás opravdu zajímalo, co to vlastně
má být.
Exhibice Davida Černého skutečně stojí za zhlédnutí, nejenom proto, že umělců, kteří tak rádi a zároveň šikovně dokážou šokovat, u nás zase tolik není, ale hlavně si odnesete dojem, že i když si někdy připadáte jako blázni, jste vlastně ještě docela normální.
Galerie Dvorak Sec Contemporary, Dlouhá 5, Praha 1; otevřeno úterý až pátek 10–18, v sobotu a v neděli 11–19
