David Grygárek: Galerijní skatepark

Recyklace však v tomto případě není hlavním autorovým záměrem. Je to jakýsi vedlejší produkt celé složité chemické reakce, kterou Grygárek namíchal ze svých zálib – sprejování, skateboardingu, hip hopu, gramofonů a breakdance. Je radost vidět, jak někdo ze starých kanalizačních trubek a použitých obalů vytvoří něco nového a krásného. Ať žije ekologické umění! Umělci, na smetiště!

Současným trendem je vystavování street artu v mnoha galeriích. Tímto přesunem z ulice do výstavních prostor však ztrácí street art punc výlučnosti a svobody, se kterou ho mnozí začali dělat. I přesto jde z výstavy vycítit jistá snaha o vyvolání zdání nezávislosti a volnomyšlenkářství.

Autor sám přiznává, že navození undergroundové nálady nebylo náhodné. Snad i proto se výstava koná v podzemních místnostech galerie. Nad otázkou vhodnosti použití slova underground v tomto případě zůstává ale otazník. Dá se totiž něco, co se běžně vystavuje v galeriích a těší se to velkému zájmu, nazývat underground? Podzemní výstavní prostory, které na nás zřejmě měly dýchat oním kýženým undergroundem, bohužel ve výsledku nefungují. Jsou na to až moc útulné a hřejivé. Jednotlivá díla nešokují, nejsou nijak kontroverzní ani se nesnaží „jít proti proudu“, navíc jsou navlečena do jakéhosi milého líbivého kabátu. Jako by Grygárek plánoval za pomocí slušňáckého formátu přiblížit podoby street artu i konzervativnímu divákovi.

Je však škoda, že jeho boj ve jménu skateboardingu, graffiti a hiphopu je spíš jen knoflíkovou válkou nebo jinou dětskou hrou. Očekávala bych víc zapálení pro věc, čímž mám na mysli, že by mohl proniknout více do hloubky. Mrzí mě, že mu stačí, že jeho díla jsou pěkná, líbivá a roztomilá jako malé štěňátko. Promarněná možnost něco lidem vzkázat, donutit je nad něčím se zamyslet: primární cíl umění mu zřejmě nic moc neříká a to je škoda, když se jedná o záliby, kterým věří a kterými žije. „Jde spíš o design než o umění,“ slyším ho namítat. V tom případě by jeho díla měla mít i nějaké praktické využití. Tento aspekt ovšem taky chybí. Pokud tedy někoho nenapadá, na co použít plechového robota s hlavou z počítačové klávesnice. Přesto je to pro mě jen jakási drobná vada na lehce povrchní kráse. Hloubka možná přijde s věkem. A to bude znamenat krok k dokonalosti. Jako myšlenku bychom autorovi mohli uznat alespoň snahu sdělit, že graffiti a podobné záležitosti nejsou jenom zábava kriminálníků.

Tuto výstavu doporučuji všem věkovým kategoriím, pohlavím a vyznáním. Výstava se koná pod názvem IGA´s street plastic art life, a to až do 19. března v olomoucké Galerii U MLOKA. Byla by škoda propásnout tuto zajímavou exkurzi do světa pouliční zábavy!

David Grygárek: IGA´s street plastic art life, Galerie U MLOKA, Lafayettova 479, Olomouc, 18. 2. – 19. 3. 2010; kurátorka: Jana Laubová