Douglas Gordon: krev, pot a slzy

Gordon patří mezi nejvyhledávanější umělce na světě. Na svém kontě má přes 100 výstav po celém světě a jeho skvělý výkon byl již několikrát oceněn – získal Turner Prize (1996), cenu Benátského bienále (1997) nebo také Hugo Boss Prize (1998). Jeho podobiznu můžeme na výstavě spatřit v díle s názvem Autoportrét jako Kurt Cobain, jako Andy Warhol, jako Myra Hindley, jako Marilyn Monroe (Self-portrait as Kurt Cobain, as Andy Warhol, as Myra Hindley, as Marilyn Monroe, 1996). Gordon je zde vyfocen s umělou blonďatou parukou a s trochou snahy si určitě každý dokáže představit proč.

Samotný název výstavy nezní zrovna úplně optimisticky. Vznikl prý při jednání umělce s pořadateli jako odpověď na otázky, co od něho mohou očekávat. Ředitel centra DOX, J. Anděl, totiž Gordona přesvědčil, aby speciálně pro Českou republiku sestavil novou expozici. Můžeme tudíž jako první v Evropě vidět novou a přepracovanou verzi díla Dvacetičtyřhodinové Psycho z roku 1993 (jedná se o slavný Hitchcockův horor, zpomalený tak, že jeho délka trvá celých 24 hodin), nazvanou nyní Dvacetičtyřhodinové psycho tam a zpět sem a tam. A to z prostého, leč důmyslného a zážitek prohlubujícího důvodu – na jednom z obrovských pláten běží film normálně (avšak stále samozřejmě zpomalený) a na druhém je zrcadlově obrácen a vysílán od konce. Obě verze se mají setkat v okamžiku, kdy je hlavní hrdinka ubodána ve sprše. Divák fascinovaně sleduje pomalé záběry, vleklé pohyby postav, mimiku v obličeji a spoustu detailů, kterých by si jinak vůbec nevšiml.

Stejný a možná i silnější pocit můžete získat i ve čtvrtém patře paláce DOX, kde zároveň začíná výstava. V šeré místnosti bez oken jsou do půlkruhu ladem skladem poskládané televize, tvořící i několik pater. Na nich stále dokola běží kratší či delší záběry a co hlavně – bez očividné pointy. Televize jsou víceméně tematicky u sebe a pomyslně je můžeme rozdělit na čtyři úseky – příroda, zvířata, ruce a lidé. V přírodě je například loďka na jezeře, jemně se pohupující na vlnách nebo závěs (v barevné i černobílé verzi), se kterým si pohrává vítr. U zvířat asi nejvíce zaujmou tři obrazovky s havrany, kteří jen tak poskakují a krákají. Nejzajímavější jsou ale bezpochyby ruce. Možná proto, že jim člověk v normálním životě nevěnuje zas až tolik pozornosti a zde jsou najednou desítky záběrů pouze rukou. Fascinující je, jak v tomto případě působí ruce jako samostatné osobnosti a dokážou gestem přesně vyjádřit různé pocity. Nejvýraznější obrazovkou je ruka, jejíž prst neustále pokyvuje a láká člověka k sobě blíž. To skutečně dostanete chuť prst následovat, až takové kouzlo z toho vyzařuje.

Co se týče obrazů, ani v tom Gordon nezahálí. Nejsou to však obrazy v pravém slova smyslu. Jedná se o sérii s názvem Portrét tebe + mne (Kouř a zrcadlo). Základem takového obrazu je zrcadlo, na kterém je nalepen plakát (stylem připomíná tvorbu Andyho Warhola), který je ale místy strhaný a potrhané okraje jsou opálené. Vzniká tudíž velice zajímavé dílo, jelikož ve chvíli, kdy stojíte před obrazem a prohlížíte si ho, se ve vytrhaných kouscích vidíte v zrcadle a tím pádem se do díla promítá i vaše podoba, doslova s ním splýváte.

Na závěr se ještě musím zmínit o zajímavém pokusu. Gordon jej nazval Třicetivteřinový text (30 Seconds Text, 1996). Pokud dotápete do jakési malé komůrky, rozsvítí se žárovka a vy spatříte bíle natištěný text, který obsahuje popis experimentu napsaný v první osobě francouzským doktorem Beaurieuxem, jenž studoval reakci mozku osoby popravené gilotinou. Uťatá hlava je podle lékaře schopna reagovat ještě 30 vteřin po oddělení od těla. A to je právě doba, po kterou zůstane žárovka rozsvícená, poté se opět pohroužíte do tmy.

Centrum současného umění DOX, 4. června – 27. září; kurátor: PhDr. Jaroslav Anděl