Dům pánů z Kunštátu, Brno: Transfer (28. 1. 2009–8. 3. 2009)

Dobrý nápad, ovšem trochu nedotažený do konce. I tak by dal shrnout ambiciózní výstavní počin, který byl zahájen v létě minulého roku v Německu a zakončí se v říjnu tohoto roku v USA. Trochu to vypadá, jako by při přípravě náročné akce kurátoři pozapomněli na diváka.
Kurátoři Kateřina
Tučková a Michael Rittstein připravili výstavu obrazů studentů AVU a
jejich profesorů. Svou premiéru si odbyla v zahraničí – v mnichovské
galerii WhiteBOX a kromě Brna proběhne repríza také v České národní
budově v New Yorku.
Výstava nese název Transfer, který lze vyložit hned několika způsoby. V primární rovině jde o přenos malířských zkušeností a názorů z učitelů na jejich žáky, v rovině druhé můžeme samotnou expozici chápat jako transfer z jednoho výstavního prostoru do druhého (z jedné země do jiné). A v řadě poslední je téma zabudováno i do způsobu rozmístění vystavených děl.
Vzhledem k tomu, že hlavním cílem výstavy bylo ukázat, jakým způsobem se výtvarný názor transferoval a transformoval do projevu studentů, bylo by velmi přínosné jmenovitě uvést u jednotlivých studentů, v ateliéru kterého z učitelů se vzdělávají. Takto se sice můžeme domýšlet, jisti si ale nikdy nejsme. Konkrétní určení by umožnilo okamžitou reflexi, uvědomění si provázanosti mezi učitelem a žákem i mezi žáky jednoho učitele navzájem. Situace se tímto pro diváky stává nepřehlednou.
I z kvantitativního
hlediska by bylo užitečné, kdyby se návštěvník dozvěděl, kolik
studentů bylo z jednotlivých ateliérů vybráno, tedy jestli od jednoho
učitele dva a od dalšího osm. I to má vypovídací hodnotu. Má-li být
umožněno takové srovnání, musí být k tomu poskytnuto dostatečné
množství informací ve formě doprovodných letáků nebo textů ve
výstavním prostoru. Ne každého napadne prolistovat katalog, který byl
k výstavě vydán. Tento však k takovým účelům ani nemá sloužit,
podstatné informace by měl účastník získat na místě samém. Přitom by
bylo úplně stačilo vytisknout krátký seznam, který by si na cestu mezi
obrazy každý zájemce mohl vzít sebou. Je také možné, že koncepce
výstavy s ničím takovým nepočítala a zamýšleno bylo jen vytvořit
jakýsi vzorek dvou generací, impresi o práci skupiny učitelů a studentů.
Z tiskové zprávy se ovšem nic takového nedozvíme.
Jinak je výběr obrazů zajímavý a reprezentativní. Nabízí poměrně širokou paletu typů zobrazivé, figurální malby. Velmi zjednodušeně bychom mohli vysledovat proudy předmětově abstraktní, fotograficky realistický, fantastický-snový a expresivní. Celkem se zde představuje 23 studentů a jejich 4 učitelé (Zdeněk Beran, Michael Rittstein, Vladimír Skrepl a Jiří Sopko).
K vidění jsou převážně malby, dále pak obrazové koláže (Václav Grissa např. zakomponovává do obrazů kusy zrcadel, svítící diody) a různé artefakty (prostor doplňují kusy nárazníků, pomalovaný pruh plátna, pneumatika). V prvním sále najdete na podlaze obraz auta, spolu s ležící nefalšovanou pneumatikou, od níž se odvíjí pomalovaný pruh látky. Ten vás doslova přenáší do dalších místností. S drobnějšími dílky se pak setkáte i na zárubních dveří dalších místností. Některá z děl tedy slouží doslova jako cestovní prostředky k jiným exponátům, což je poměrně dobrý nápad.
Za všechny vystavující
vyjmenujme alespoň několik. Za pozornost rozhodně stojí černobílé obrazy
Zdeňka Daňka, tajemství skrývající výjevy Jaroslava Valečky, městské
fantazie Igora Grimmicha, obří plátno s fantastickými tvory Michaela
Rittsteina a vtip prokazující malba Karla Jerieho. Vedle klasické malby
štětcem tvůrci užívají i sprej nebo jiné techniky – např. Jakub
Hošek prořezávanou malbu a Josef Bolf rytou kresbu na způsob sgrafita.
Celkově lze výstavu hodnotit pozitivně. Velký přínos má pro nepoučeného diváka, který chce získat povědomí o současném dění na pražské AVU. Na poučeného diváka jako by ale kurátoři pozapomněli, nebo s ním ani nepočítali. Kdo chce zkrátka více informací, musí zasednout k internetu.