Dům pánů z Kunštátu, Brno: Transfer (28. 1. 2009–8. 3. 2009)

Kurátoři Kateřina Tučková a Michael Rittstein připravili výstavu obrazů studentů AVU a jejich profesorů. Svou premiéru si odbyla v zahraničí – v mnichovské galerii WhiteBOX a kromě Brna proběhne repríza také v České národní budově v New Yorku.

Výstava nese název Transfer, který lze vyložit hned několika způsoby. V primární rovině jde o přenos malířských zkušeností a názorů z učitelů na jejich žáky, v rovině druhé můžeme samotnou expozici chápat jako transfer z jednoho výstavního prostoru do druhého (z jedné země do jiné). A v řadě poslední je téma zabudováno i do způsobu rozmístění vystavených děl.

Vzhledem k tomu, že hlavním cílem výstavy bylo ukázat, jakým způsobem se výtvarný názor transferoval a transformoval do projevu studentů, bylo by velmi přínosné jmenovitě uvést u jednotlivých studentů, v ateliéru kterého z učitelů se vzdělávají. Takto se sice můžeme domýšlet, jisti si ale nikdy nejsme. Konkrétní určení by umožnilo okamžitou reflexi, uvědomění si provázanosti mezi učitelem a žákem i mezi žáky jednoho učitele navzájem. Situace se tímto pro diváky stává nepřehlednou.

I z kvantitativního hlediska by bylo užitečné, kdyby se návštěvník dozvěděl, kolik studentů bylo z jednotlivých ateliérů vybráno, tedy jestli od jednoho učitele dva a od dalšího osm. I to má vypovídací hodnotu. Má-li být umožněno takové srovnání, musí být k tomu poskytnuto dostatečné množství informací ve formě doprovodných letáků nebo textů ve výstavním prostoru. Ne každého napadne prolistovat katalog, který byl k výstavě vydán. Tento však k takovým účelům ani nemá sloužit, podstatné informace by měl účastník získat na místě samém. Přitom by bylo úplně stačilo vytisknout krátký seznam, který by si na cestu mezi obrazy každý zájemce mohl vzít sebou. Je také možné, že koncepce výstavy s ničím takovým nepočítala a zamýšleno bylo jen vytvořit jakýsi vzorek dvou generací, impresi o práci skupiny učitelů a studentů. Z tiskové zprávy se ovšem nic takového nedozvíme.

Jinak je výběr obrazů zajímavý a reprezentativní. Nabízí poměrně širokou paletu typů zobrazivé, figurální malby. Velmi zjednodušeně bychom mohli vysledovat proudy předmětově abstraktní, fotograficky realistický, fantastický-snový a expresivní. Celkem se zde představuje 23 studentů a jejich 4 učitelé (Zdeněk Beran, Michael Rittstein, Vladimír Skrepl a Jiří Sopko).

K vidění jsou převážně malby, dále pak obrazové koláže (Václav Grissa např. zakomponovává do obrazů kusy zrcadel, svítící diody) a různé artefakty (prostor doplňují kusy nárazníků, pomalovaný pruh plátna, pneumatika). V prvním sále najdete na podlaze obraz auta, spolu s ležící nefalšovanou pneumatikou, od níž se odvíjí pomalovaný pruh látky. Ten vás doslova přenáší do dalších místností. S drobnějšími dílky se pak setkáte i na zárubních dveří dalších místností. Některá z děl tedy slouží doslova jako cestovní prostředky k jiným exponátům, což je poměrně dobrý nápad.

Za všechny vystavující vyjmenujme alespoň několik. Za pozornost rozhodně stojí černobílé obrazy Zdeňka Daňka, tajemství skrývající výjevy Jaroslava Valečky, městské fantazie Igora Grimmicha, obří plátno s fantastickými tvory Michaela Rittsteina a vtip prokazující malba Karla Jerieho. Vedle klasické malby štětcem tvůrci užívají i sprej nebo jiné techniky – např. Jakub Hošek prořezávanou malbu a Josef Bolf rytou kresbu na způsob sgrafita.

Celkově lze výstavu hodnotit pozitivně. Velký přínos má pro nepoučeného diváka, který chce získat povědomí o současném dění na pražské AVU. Na poučeného diváka jako by ale kurátoři pozapomněli, nebo s ním ani nepočítali. Kdo chce zkrátka více informací, musí zasednout k internetu.