Enter3

Enter3 je projekt mezinárodního centra pro umění a nové technologie CIANT, jemuž předcházely dva ročníky Enter multimediale konané v letech 2000 a 2005. Enter3 probíhal v týdnu mezi 5. a 11. listopadem na několika místech: v Akademii věd byly umístěny expozice Web 2.0 generation a Transgenesis: umělci v laboratořích; ve Francouzském institutu výstava s názvem Já, rezident, přímo v galerii CIANT na Žižkově Blue morph; v Goethe Institutu On vampyrotheuthis infernalis; v domě U Kamenného zvonu Nebezpečná vzdálenost a konečně v Sovových mlýnech probíhá výstava prací Franka Maliny Bod – linie – vesmír. Součástí programu byla i konference Mutamorphosis probíhající v Městské knihovně. Záměr celého projektu byl seznámit veřejnost s experimenty umělců zabývajících se novými technologiemi, tedy oblastí na hranicích umění a vědy. V Akademii věd zaujal hned u vchodu do listopadového počasí perfektní internetový deštník Pileus, na jehož spodní straně lze sledovat Internet tak jako na monitoru. Špatné počasí může také vyřešit „druhý život“ – pokud nemáte rádi plískanice, přesuňte se do Bohemie, prvního československého města na Second Life, které má již kolem 5–8 tisíc stálých obyvatel – slunce tam svítí i v noci a avataři jsou vesměs přátelští. Další část expozice představovala díla, která vytvářeli umělci pozvaní do laboratoří. Vědci se původně trochu obávali, že jim kreativci všechno rozbijí a uvedou ve zmatek, ale nakonec to dobře dopadlo, jak je vidět například na práci Lucie Svobodové Bio + Bio – , která zohledňuje mentální aktivitu působící na buňky – v praxi to vypadalo tak, že umělkyně se dotýkala nádob se vzorky a promlouvala na ně – jednou příjemně šveholila, podruhé nepříjemně láteřila – a sledovala, zda se tento vliv odrazí ve vývoji buněčných tkání. Leckoho asi překvapí, že reakce byla opravdu výrazná a snadno vykazatelná. Mezi nejzajímavější způsoby vypořádání se s vědeckým prostředím patřil projekt Pavla Sterce a Viléma Nováka Expogenica, jehož záměrem nebylo nic menšího než vytvoření dokonalého uměleckého díla. Divák sledoval několik plastik z vosku umístěných na kovových podložkách. Senzory snímaly, kolik pozornosti se jednotlivým soškám dostává. Po vyhodnocení informací se každý den pod nejméně oblíbeným objektem kovová destička rozehřála, čímž došlo k jeho roztavení. Ze zbylých tří vítězných děl se pomocí počítačové grafiky vytvořily další variace a proces se znovu opakoval. Tak by mohl (zatím teoreticky) pokračovat až do bodu, kdy by se díky sledování oblíbenosti určitých tvarů dospělo k dílu, které by se líbilo všem, a pokud bychom uznali ekonomii pozornosti za pravé kritérium dokonalosti díla, vznikl by tak perfektní exponát.

Ve Francouzském institutu, kde jsou až do 27. listopadu vystavena díla, která vznikla během tvůrčích rezidencí mladých umělců, se v prvních dnech po otevření stále vyskytovaly chyby v připojení na síť, takže většina programů včetně sedmimílových bot pro pohyb ve virtuálním prostoru nefungovala, nafukovací šaty do nacpaného metra si nešlo vyzkoušet, na bednu plnou zrníček máku představující Internet se také dalo jen dívat, a tak jsme nakonec byli vděčni za možnost zahrát si oblíbenou Tetris vylepšenou soundtrackem… Potom jsem však objevila něco vrcholně zajímavého: Enki technology, instalace, v níž se její autor Antony Hall zabývá možností vyladění lidského mozku na vlny vydávané elektrickými rejnoky (dvě ryby v sousedících akváriích spolu komunikují, tento kmitočet je přenášen a zesilován a napomáhá vyladění dvou mozkových hemisfér), kteří byli mimochodem využíváni v lékařství již v antice. V budoucnu by tato technologie mohla fungovat jako oficiální léčebná metoda, zatím je vyzkoušena pouze na svém tvůrci a na dobrovolnících. Sám autor se nechal slyšet, že ji často využívá a někdy, když tak stojí nad akváriem, mu připadá, že už si s těmi rybami opravdu rozumí. Tak jen pozor, aby to vylaďování se na rybí vlny nezanechalo trvalé následky…!

V expozici v Domě U Kamenného zvonu nešlo přehlédnout instalaci Extra Ear. Její tvůrce, známý australský umělec Stelarc, který se zabývá uměním těla, přičemž je nutno podotknout, že chápe tělo jako operační systém plný vstupů a výstupů, začínal tak, že se zavěšoval za háčky pod kůží nad ulicí, anebo si sešil víčka a ústa, ale v poslední době se zaměřil zejména na rozhraní člověk-stroj a využití nových technologií – to je například jeho projekt třetí ruky, anebo právě Extra Ear, ucho implantované do paže. Po třech operacích bude v uchu zabudován mikrofon a bluetooth, takže bude možné přenášet hlas umělce v reálném čase přes Internet. V expozici jsme mohli sledovat videozáznam průběhu operace a uvědomit si tak, jaké krvavé oběti je třeba přinášet umění. Podobně vyzněl i projekt Martina Kermese In the name of…, ve kterém na sebe nechal vystřílet zásobník přes neprůstřelné sklo. To sice vypadá bezpečně, leč za zmínku stojí, že první sklo, které nanečisto zkoušel, nevydrželo, a přece se postavil za druhé, které se naštěstí ukázalo solidnější.

Experimenty na pomezí umění a vědy ovšem nejsou vynálezem 21. století, což dokazuje i výstava Franka Maliny v Sovových mlýnech. Frank Malina se narodil v Americe jako dítě českých rodičů, v době jeho dětství však rodina pobývala pět let v Čechách a na toto období prý často vzpomínal, jak zdůraznil jeho syn Roger Malina na vernisáži. Byl v dětství náruživý čtenář verneovek a chtěl se stát průzkumníkem kosmu. Za tímto snem šel, i když přesná podoba jeho realizace se v průběhu jeho života měnila. Stal se leteckým inženýrem a raketovým konstruktérem, zasloužil se o americký vesmírný program, ale po válce začal pracovat pro UNESCO a nakonec se v 50. letech rozhodl věnovat se naplno kinetickému umění. V Praze se Malina ukázal ještě jednou v roce 1966, kdy zde měl výstavu, na které představoval průřez svým dílem. Je považován za průkopníka spojení umění, vědy a nových technologií, zvláště proslulé jsou jeho světelně kinetické systémy lumidyny. Po čtyřiceti letech tedy můžeme znovu obdivovat Malinovy kouzelné zářivé a mihotavé mlhoviny.

www.ciant.cz
www.enter3.org
www.pileus.net
www.secondlife.cz
www.enkitechnology.info
www.stelarc.va.com.au
www.olats.org/pionniers/malina/malina.php






Co ještě stihnete:
I, resident ve Francouzském institutu do 27. 11.
Point-line-univers v Muzeum Kampa do 7. 1. 2008
On vampyroteuthis infernalis do 18. 11.
Blue morph do 25. 11.