„Něco takového je k vidění jednou za 100 let.“ Tak byl již mnoha
médii i osobnostmi okomentován unikátní projekt právě probíhající ve
vídeňské Albertině. Jedna z nejvýznamnějších výstav minulého roku, na
které je možné spatřit díla například Moneta, Renoira či van Gogha, byla
prodloužena až do 14. února 2010!
Milovníci tak jedinečného směru, jakým je impresionismus, si rozhodně
přijdou na své. Ale ani ostatní, pro které je impresionismus spíše
novinkou a rádi by se o něm dozvěděli více, nebudou zklamáni, jelikož
výstava nabízí kolem 170 exponátů od 45 slavných malířů. Skupina
impresionistických malířů nebyla spojena ani myšlenkově, ani výtvarnými
prostředky, čili dochází k rozdílnému pojetí i podání skutečnosti.
Nicméně cílem všech bylo zachytit okamžik, dojmy a pocity. Nejprve je
vhodné zmínit Clauda Moneta, který vdechl život směru jako takovému.
A čím jiným než obrazem. Název „impresionismus“ je odvozen od jeho
díla Impression, soleil levant (Imprese, východ slunce), vystaveného roku
1874 v Paříži v ateliéru fotografa Nadara. Tento nový pojem byl však
poprvé (a ne naposledy) použit v hanlivém a pohrdavém smyslu kritikem
Louisem Leroyem, který obraz považoval za nedokončený.
Monetova díla mohou sloužit jako příklad toho nejčistšího
impresionismu. Preferoval totiž vizuální dojem před čitelností
jednotlivých prvků, díky čemuž vznikaly typické „rozostřené“ obrazy.
Jeho oblíbeným motivem (podobně jako tomu bylo u ostatních impresionistů)
byly zpočátku krajiny, avšak časem se začal zaměřovat spíše na to,
jaký důsledek má při malování světlo – například obrazem Katedrála
v Rouenu dokazuje, že světlo může zrušit vidění architektonických
prvků a zredukovat je na pouhý podklad barevných efektů vytvořených
sluncem. Ke konci života se z jeho obrazů vytrácela různorodost námětů,
inspiroval se už jen svou zahradou v Giverny, lekníny a jezírky. Na
výstavě můžete vidět například Dům v růžích, Vlak jedoucí přes
most (1902), Falaiské domy v mlze (1885), Pohled z Vétheuil a mnoho
dalších.
Édouard Manet. Tohoto umělce lze těžko zařadit. Je považován za
předchůdce impresionistů a zároveň i za jejich „krále“, díky
nevšedním námětům, barevným kombinacím a prací se štětcem. On sám si
přál odlišovat se svým uměním od ostatních a nebýt zařazován do
žádné skupiny. Jeho slavný obraz Snídaně v trávě pobouřil tehdejší
konzervativní společnost. Nahá žena mezi oblečenými muži – to bylo
něco nepřípustného. Manet navíc namaloval akt tak, jak jej viděl,
neidealizoval ho jemnými tóny a tvary zpracovával jednoduše utvářenými
plochami barev. V Albertině jsou vystaveny Žena s kádí (1878/79), Dáma
s vějířem (1862) či slavný „Tichý život chřestu“ – Asparagus
still life (1880).
Významnou část výstavy tvoří díla Augusta Renoira. Tento významný
impresionista, přítel Moneta či Alfreda Sisleyho (na výstavě k vidění
například jeho překrásný obraz Bridge at Hampton Court, 1874), již
zpočátku maloval velice barevně a procítěně, ale pouze takové náměty,
které se mu líbily. Navíc je neidealizoval. Laická veřejnost nedokázala
takové neoficiální projevy umění přijmout, proto Renoir neměl šanci
stát se slavným nebo snad oficiálně vystavovat. Jednou však udělal
ústupek ze svých zásad a namaloval „žádoucí“ klasický obraz
s názvem La Esmeralda. Ten získal uznání a byl dokonce přijat Salonem.
Umělec však poté obraz zničil. Po roce 1894 maluje výrazně teplými
barvami a téměř vyloučí studené tóny. Jeho oblíbeným motivem se stala
ženská postava. Na výstavě můžete obdivovat například Na březích Seiny
v Rueil (1879), slavný obraz Dáma se slunečníkem v zahradě (1875/76),
Portrét mladé dívky (Elisabeth Maître – 1879) atd.
Intenzivní a na člověka mimořádně zaměřená je tvorba Edgara Degase.
Ten sám se za impresionistu nepovažoval, přestože se zúčastnil šesti ze
sedmi impresionistických výstav a podílel se i na jejich organizaci. Tvrdil,
že je mnohem lepší malovat předměty zpaměti než podle nějakého
reálného vzoru. Rád zachycoval živočišnost ženského těla a zobrazoval
jej v těch nejrozpačitějších polohách a podobách. Zajímal se také
o svět dostihů a snažil se co nejvěrněji zachytit ladné koňské linie.
Ke konci života začal Degase bohužel opouštět zrak, což ho donutilo
používat výraznějších barev a čistších tónů a v roce 1909 se musel
úplně vzdát tvůrčí aktivity. Vystaveny jsou například obrazy Po koupeli
(1893) či Dvě tanečnice (1905).
Ke konci se výstava poněkud odkloní od typických impresionistů, tudíž
narazíte například na díla Henriho de Toulouse-Lautreca. Tento malíř byl
silně inspirován japonským dřevorytem a jeho hlavní motivy vycházely ze
života na Montmartru – zobrazoval zejména prostitutky, tanečnice a
návštěvníky kabaretů. Známý je hlavně díky svým velice zajímavým a
barevným plakátům a litografickým pracím.
Impresionismus jako takový je skutečným zlomem, troufám si říci, že
snad i revolucí v malířství – od této chvíle nastává rozvoj
moderního umění. Přispěla k tomu zejména jedna prostá, leč velice
důležitá věc: vynález barev v tubách. Dřívější barvy byly
nepřenosné a rychle vysychaly, ale nyní stačilo pobrat několik tub, paletu
a mohlo se vyrazit do přírody – což také impresionisté dělali – a
až na závěr upravovali svá díla v ateliérech. O tom všem jste na
výstavě dobře informováni – na stěnách jsou velice podrobné a
tematicky situované texty v anglickém a německém jazyce. Kromě obrazů je
v Albertině vystaveno unikátní dobové malířské náčiní – prášek,
užívaný k výrobě barev, různé druhy štětců, tuby a různé pomůcky
k malování.
Výstava je vskutku famózní, nejenom kvůli úžasným obrazům, ale
i její celkové zpracování zvládli organizátoři skvěle – při
procházení místnostmi neztrácíte přehled, na jaká díla se zrovna
díváte, nechybí popisky, dlouhé a podrobné texty na zdech uspokojí i ty
největší zvědavce. Ovšem neskutečné davy lidí a v některých
místnostech selhávající klimatizace jsou okolnosti, které mohou celkový
zážitek maličko pošramotit. Bohužel očividně každý ví, že další
takové výstavy se nedožije, a snaží se na ni dostat teď i za cenu
několikahodinového stání ve frontě.
Albertina – Albertinaplatz 1, 1010 Vienna, Austria; výstava trvá od
11. září 2009 do 14. února 2010, po–ne: 10–18 hodin; vstupné:
dospělí 9,50 €, studenti 7 €
Napsat komentář