Island Helgiho Thorgilse Fridjónssona: dokonalý ráj?

Že nemáte sbaleno? Nepanikařte! Není to zapotřebí. Nemusíte běhat ani do nejbližšího knihkupectví pro turistického průvodce. Postačí ten výtvarný. Helgi Thorgils Fridjónsson vypráví o místě protkaném ohněm i ledem, v němž se neskutečné stává možným. Islandský duch zavál Olomoucí a dýchá na nás prostřednictvím imaginativních obrazů a kreseb zmiňovaného autora.

Helgi Thorgils Fridjónsson je jedním z nejznámějších a nejdůležitějších současných malířů Islandu. Jeho dílo je přiřazováno k hnutí new painting, kamarádí se s mezinárodní scénou (např. Kuzma S.Petrov-Vodkin, André Bauchant), ale navazuje taktéž konexe se skupinou Normal v zastoupení Jana Knapa, Milana Kunce a Petera Angermanna. Fridjónsson vystavuje ve významných galeriích a jeho práce jsou zastoupeny v mnoha veřejných i soukromých sbírkách po celém světě.

Umělcovo věrné srdce patří Islandu. Zcela se mu oddává. Tepnami nekompromisně a energicky proudí živelná příroda, klíčový moment jeho tvorby. Obrazy fungují jako sny. V autorově říši budete obklopeni prazvláštní flórou a faunou. Akrobatičtí rackové a jejich něžné hry, skotačící kůzlata na pastvinách, dovádivé labutě a husy. A ještě vyčkávající mroži, dožadující se pozornosti. Lidský element v malbách zastupují levitující figury, jež nachází azyl v bizarní krajině. Často balancují na pomezí vodní a suchozemské říše nebo se šplhají vzhůru k nebeským výšinám. Nahá schematická těla podtrhují intimní sepětí s přírodou, z níž číší jakýsi nadpozemský klid, chlad a čistota. Postavy jsou vždy v centrálním zobrazení. Jejich disproporce a schematizmus svědčí o záměrné infantilnosti. Často se jedná o autostylizace a autoportréty. Fridjónsson se mimo jiné zabývá i tématem rodiny. Motivy připomínají alegorické příběhy odkazují na naši realitu. Ale kde končí zobrazení prostého života a začíná mýtus?

Velkoformátové olejomalby jsou vskutku pozoruhodné. Lidské postavy v idylické krajině, jíž dominuje blankytně modré nebe poseté mraky, má něco do sebe. Zajímavým postřehem je i opakující se horizontála ve spodní části obrazů, optické efekty (symetrie), odrazy na vodní hladině. Kouzlo severské země je v malbách navíc podtrženo častým nanášením běloby, chladné zelené a modré. Plátna jsou doslova uhlazena barvou. Čistě, stylově a precizně. Cítíme drobné tahy, přesto výsledek utahaný není. Drobné kresby akvarelem a tuší, jimiž je prostor galerie zaplaven, připomínají s velkou nadsázkou ilustrace Josefa Lady. Disponují výraznější barevností, spontánním a divokým přístupem. Skýtají tisíce příběhů, jež jsou nám předkládány prostřednictvím symbolů (ptačí motiv atd.). V mnoha případech využívá techniku šrafování. Malby Helgiho Thorgilse Fridjónssona vyzařují jakousi auru „ráje“. Jako by se na chvíli zastavil čas, zvuk, setrval pohyb, ustal tvar. I protagonisté přestali špitat.

Nepopiratelné jsou vazby na dějiny umění. Alegorické příběhy asociují díla renezančních mistrů. Fridjónsson prostřednictvím obrazů servíruje směs naivizmu a surrealizmu. Sny, nesmysly, absurdnosti. Mísí se v ní odpudivé a banální se špetkou magického. Současně se jí musíte poddat, protože Vás něčím silně přitahuje. Ono něco je nevyslovitelné, plné gestikulace a je třeba to vycítit pomocí smyslů.

Fridjónsson si nerozhodl dávat nálepku umělce. Jako dítě vytvářel ve vzduchu rukama neviditelné kresby a siluety. Rodiče jej považovali za podivína. Právem i neprávem. Svým způsobem je tato podivnost cítit z celé jeho tvorby. V tom se liší. Fridjónsson je magický, efektní, narativní a hravý. Obrazy zalévá islandským kouzlem. Líčí téměř dokonalý ráj.

Galerie Caesar, Olomouc, 7. října – 30. října 2009; kurátor: Miroslav Schubert.