Jiří David: Předběžná retrospektiva
V Uměleckoprůmyslovém muzeu Moravské galerie v Brně v těchto dnech probíhá prezentace tvorby Jiřího Davida s názvem Předběžná retrospektiva. V lehce zmenšené verzi přicestovala výstava do Brna z Prahy. Spoluzakladatel skupiny Tvrdohlaví na brněnské expozici prezentuje rozsáhlé, rozmanité a rozhodně neuzavřené dílo, které diváka překvapí svou pestrostí. Umělec ve své tvorbě zasáhl snad do všech odvětví vizuálního umění.
Jiří David je umělec, u kterého se nevyhneme otřepanému výrazu všestranně nadaný. Je autorem, který má opravdu široký záběr a ve své tvorbě okusil snad ze všech pokrmů výtvarného umění. Tato renesančnost je jistě velmi zábavnou pro tvůrce, někdy je však na škodu dílům. Méně znamená více, proto je lepší se neustále zdokonalovat v jedné oblasti než zkoušet ustavičně nové. Přílišná roztěkanost pak často vede k tomu, že ze všeho je vidět kousek, ale zároveň nic pořádně. V případě Jiřího Davida neplatí tato skutečnost úplně, nicméně místy je patrné, že některé vystavené exponáty jsou zdařilejší než jiné.
Ve vstupním atriu klečí socha nazvaná Artmasturbation, která uvádí celou výstavu. Jde o realisticky zpracovanou sochu klečícího muže, jejímž modelem byl tvůrce sám. Socha má čtvero rukou, první pár je menší a věnuje se – dle slov umělce – „vlastnímu mužskému klínu“, druhé dvě jsou v gestu vzdávání. Na zádech je jakoby bičem vyšlehané slovo Art. Umělec se tímto snažil demonstrovat, že umění může (ale nemusí být) jistým druhem onanie a zároveň i údělem.
Po přivítání samotným umělcem se ocitneme mezi neuvěřitelnou spoustou obrazů, objektů, instalací a fotografií. Je zde možné spatřit i předměty, které by do výstavní síně nemusely patřit, nicméně 20. století nás tak nějak naučilo akceptovat „ready mades“ a přijímat je jako umělecká díla. Vzhlížíme k těmto věcem z obyčejného života jako k uměleckým objektům jen proto, že je před nás postavil někdo, koho označujeme za umělce. Některé „obyčejné“ instalace k nám pak mohou promlouvat svou „obyčejnou“ estetikou. Bohužel u těchto předmětů se většinou setkáme se snahou tvůrce diváka šokovat, a to především něčím naprosto nevkusným či nechutným (například umělohmotné panenky, embrya, zmačkané hadry, předmět ze stavební pěny či naturalisticky zobrazené pohlavní orgány).
Výstava Jiřího Davida však kromě instalací různých objektů představuje i zajímavější díla. Třeba figurativní i abstraktní obrazy. Umělec mistrně ovládá techniku zobrazování a jeho obrazy promlouvají nejrůznější řečí. Některé dýchají tajemnou večerní atmosférou, jiné pobaví, v některých lze číst kousky příběhu, který divák skládá sám. V abstraktní malbě zaujme hra s barvou a geometrickou přesností narušenou náhlou nesymetričností. Široký rozhled tvůrce připomene i přiznaná inspirace světovými malíři, jako například Gerhardem Richterem – překreslená fotografie je vystavena o kousek dál než malovaný obraz podle ní vzniklý. K zajímavým dílům patří i rozměrné plátno na začátku výstavy, které zobrazuje Duchampa (průkopníka ready mades). K tomu umělec odkazuje i na dalších místech výstavy: Duchamp zobrazen sedící za stolem naproti ženě, jejíž linie nejsou tak ostré jako jeho, což evokuje vizi umělce setkávajícího se se svou múzou. Plátno je posypáno vyhořelými sirkami – též namalovanými.
Umělec ve svých dílech koketuje i s vírou a církví, na obraze kříže z domina se objevuje znakovou řečí nápis I.N.R.I., v levitujícím objektu ze stavební pěny se zjevuje obličej Krista. Umělec odkazuje na středověké umění, které vznikalo v těsném sepětí s církví. Na obraze Zmrtvýchvstání tak sledujeme odkaz na deskový obraz Mistra Třeboňského oltáře z doby kolem roku 1380. Jiří David ve svém obraze zachovává středověkou spirituálnost: Krista, jenž je v originále ztvárněn jaksi nadpozemsky, zobrazil pouze v jeho obrysu. Naturalismus vojáků z původní předlohy pak vložil do portrétu postavy v levém spodním rohu. Celý výjev je degradován soustavou barevných namalovaných žárovek, které překrývají siluetu Krista a odkazují tak k současnému pojetí církve, kdy se papež a významné cirkevní osoby stávají jakýmisi pop star.
V průběhu celé výstavy potkáváme i fotografie. Fotografie černobílé i barevné; inscenované i dokumentární. Některé patří k větším cyklům. Některé jsou opravdu výjimečné, jako například snímek Daniel na blond. Klasická černobílá fotografie přitahuje pozornost prací se světlem, které modeluje mužskou postavu, navíc se zde světlo tříští v kapkách vody, která spolu s částečným osvětlením tělem tvoří příjemný estetický prožitek.
Umělec vyzkoušel i video art, jeho snímky se promítají v samostatné místnosti. Od sledování filmu i z muzea samého mne vyhnala klimatizace, která z celého interiéru vytvořila uprostřed teplého srpna velice chladné prostředí.
Výstava neplýtvá slovními popisky k jednotlivým dílům. Divák může ze štítků vyčíst název díla, materiál a techniku, také rok vzniku, další sdělení je již ponecháno řeči samotného uměleckého objektu, se kterým může každý komunikovat po svém. A tak si z výstavy Jiřího Davida lze odnést to, co si v jeho dílech sami najdeme.
Uměleckoprůmyslové muzeum Moravské galerie v Brně, 26. 6.–20. 9. 09; kurátor: Marek Pokorný
