Jízlivá výstava provokatéra z kyberprostoru
A mocný Perseus se vypotácel z šeredného podzemí třímaje přitom v ruce hlavu ohyzdy Medúzy s hady místo vlasů. Akorát že v rouchu mytologického kinga byl oděn Petr Nečas a v ruce místo bájné stvůry svíral useknutou hlavu poraženého titána Topolánka. Jazyk internetového fotomontéra, který ve virtuálnu vystupuje pod přezdívkou aTeo, je bystrý a bryskní a jaksi mnohem názornější, než by si leckteří možná přáli. Naneštěstí pro ně teď některé fotomontáže opustily internetový prohlížeč a vydaly se nabourat „reálný“ svět. Mistr aTeo má první výstavu.
V sobotu vpodvečer bylo v Pitomé kavárně docela pusto. Její zdi ovšem okupovaly výtvory samy o sobě výmluvné tak, že řičely jako tuři v okovech. Vedle sebe tu v zatavených fóliích podrážděně visely takové politické figury jako rozpočtový pyrotechnik Janota řečený bezvýchodný, Blackassman Cyril Svoboda, namydlený ŤIP ŤOP Kalousek nebo pan Paroubek Kopfrksindl s urnou v náručí a kruhy pod očima. Přestože aTeo ve svém portfoliu schraňuje i velmi pokojné a mírné koláže, jejichž černým ořem je jistý éterický hybrid mořského a lučního koníka, na výstavu vybral ryze politické kusy. A zparodoval přitom všechno, co před ním neuteklo – členy úřednické vlády umístil coby celuloidové bohy na plakát nového dobrodružného megafilmu Záhada tunelu pod Strakovkou, pražským duem Bém Laurel a Jančík Hardy mrštil do Zlatého věku grotesky, prezidenta šoupl na královský trůn.
Lidová tvořivost, k níž aTea běžně přiřazují, je ošemetná kategorie, poněvadž se do ní vejde pohříchu spousta lidového humoru a lidového vtipu. Ventil, který pouští ven aTeovy obrazové komentáře, je ale bohudík na konci inteligentní tvůrčí trubky. Fotomontáže sice přirozeně vzlínají z pohnutých společenských puklin, ale rostou se svým nápadem, který se snaží nesázet na samoúčelné steroidy. A protože jsou díla navíc technicky zdařilá, divák snadno podlehne přitažlivě strašlivému dojmu, že tohle je odraz skutečného dění. A pak si možná uvědomí, že to vůbec není jenom dojem a že věci, které působí podivně zkřiveně, mají svůj úchylný prazdroj ve skutečnosti. Můžeme tomu říkat pisoidní realismus – podle té šikmé věže. A politická satira je jako výstražné oznámení, které varuje, že šikmé věže padají.
Coby hbitý satirik bojuje aTeo prudkou uměleckou zkratkou a rozkrývá ďábelský svět kolem sebe jinotaji. Prchlivým povahám celebrit, které přitom sejme, zalézá do žaludků. Něco o tom ví i paní Paroubková, které v žaludku dřímá rozrůstající se stádo českých karikaturistů (zdatně mu šéfuje protřelý zelený mimozemšťan). Fyzikální principy parodie zkrátka fungují a pokusíte-li se satirika zašlápnout, nejspíš vám samotným přistane na hlavě noha teroristova, jímž je v tomto případě bojovná svoboda slova. Nadšený grafik aTeo už pro ni jistě propadl peklu. Naštěstí čeští bezvěrci, politici a celebrity nevládnou toutéž silou jako islámští fundamentalisté, a tak má určitou šanci, že se pekla v pokoji dočká. Dokud neztvární proroka a pokud ho mezitím nezlynčují polští katolíci.
Teo Adamy, Pitomá kavárna, Preslova 3, Praha 5; 18. dubna až 31. května 2010