A mocný Perseus se vypotácel z šeredného podzemí třímaje přitom
v ruce hlavu ohyzdy Medúzy s hady místo vlasů. Akorát že v rouchu
mytologického kinga byl oděn Petr Nečas a v ruce místo bájné stvůry
svíral useknutou hlavu poraženého titána Topolánka. Jazyk internetového
fotomontéra, který ve virtuálnu vystupuje pod přezdívkou aTeo, je bystrý a
bryskní a jaksi mnohem názornější, než by si leckteří možná přáli.
Naneštěstí pro ně teď některé fotomontáže opustily internetový
prohlížeč a vydaly se nabourat „reálný“ svět. Mistr aTeo má první
výstavu.
V sobotu vpodvečer bylo v Pitomé kavárně docela pusto. Její zdi ovšem
okupovaly výtvory samy o sobě výmluvné tak, že řičely jako tuři
v okovech. Vedle sebe tu v zatavených fóliích podrážděně visely takové
politické figury jako rozpočtový pyrotechnik Janota řečený bezvýchodný,
Blackassman Cyril Svoboda, namydlený ŤIP ŤOP Kalousek nebo pan Paroubek
Kopfrksindl s urnou v náručí a kruhy pod očima. Přestože aTeo ve svém
portfoliu schraňuje i velmi pokojné a mírné koláže, jejichž černým
ořem je jistý éterický hybrid mořského a lučního koníka, na výstavu
vybral ryze politické kusy. A zparodoval přitom všechno, co před ním
neuteklo – členy úřednické vlády umístil coby celuloidové bohy na
plakát nového dobrodružného megafilmu Záhada tunelu pod Strakovkou,
pražským duem Bém Laurel a Jančík Hardy mrštil do Zlatého věku grotesky,
prezidenta šoupl na královský trůn.
Lidová tvořivost, k níž aTea běžně přiřazují, je ošemetná
kategorie, poněvadž se do ní vejde pohříchu spousta lidového humoru a
lidového vtipu. Ventil, který pouští ven aTeovy obrazové komentáře, je
ale bohudík na konci inteligentní tvůrčí trubky. Fotomontáže sice
přirozeně vzlínají z pohnutých společenských puklin, ale rostou se svým
nápadem, který se snaží nesázet na samoúčelné steroidy. A protože jsou
díla navíc technicky zdařilá, divák snadno podlehne přitažlivě
strašlivému dojmu, že tohle je odraz skutečného dění. A pak si možná
uvědomí, že to vůbec není jenom dojem a že věci, které působí podivně
zkřiveně, mají svůj úchylný prazdroj ve skutečnosti. Můžeme tomu
říkat pisoidní realismus – podle té šikmé věže. A politická satira
je jako výstražné oznámení, které varuje, že šikmé věže padají.
Coby hbitý satirik bojuje aTeo prudkou
uměleckou zkratkou a rozkrývá ďábelský svět kolem sebe jinotaji.
Prchlivým povahám celebrit, které přitom sejme, zalézá do žaludků. Něco
o tom ví i paní Paroubková, které v žaludku dřímá rozrůstající se
stádo českých karikaturistů (zdatně mu šéfuje protřelý zelený
mimozemšťan). Fyzikální principy parodie zkrátka fungují a pokusíte-li se
satirika zašlápnout, nejspíš vám samotným přistane na hlavě noha
teroristova, jímž je v tomto případě bojovná svoboda slova. Nadšený
grafik aTeo už pro ni jistě propadl peklu. Naštěstí čeští bezvěrci,
politici a celebrity nevládnou toutéž silou jako islámští
fundamentalisté, a tak má určitou šanci, že se pekla v pokoji dočká.
Dokud neztvární proroka a pokud ho mezitím nezlynčují polští
katolíci.
Teo Adamy, Pitomá kavárna, Preslova 3, Praha 5; 18. dubna až
31. května 2010
