Zajímavým příspěvkem olomouckého kulturního dění poslední doby byla
bezpochyby výstava dvou studentek druhého ročníku výtvarné tvorby
Univerzity Palackého v Olomouci, Kateřiny Blahákové a Jolany Lažové,
jejichž atributem se stalo „Ztracení v myšlenkách“. Výstava byla
v galerii U Mloka zahájena vernisáží dne 14. ledna 2009 v doprovodu
hudební kapely a trvala 16 dní.
Výstava byla propojena vzájemným konceptem a podobným smýšlením obou
slečen, jejich pojetí se však diferencuje. Obě umělkyně se ve
vystavovaných dílech zaměřily na pozorování a zaznamenávání známých
i neznámých lidí, jejich skrytých, ostatním nepřístupných myšlenek.
Jako motivy jim posloužily nejen známé tváře přátel, vrstevnic, ale
i zcela neznámých osobností, jež se do uměleckého dění vmísily.
Při vstupu nás obklopí fotografie, v zadních prostorách najdeme malby
umístěné na kamenných stěnách prostoru galerie. Kateřina Blaháková
transformuje své „Ztracení“ do podoby olejomaleb s názvem Recyklace.
Portrétní malbu komorního charakteru dadaistickým způsobem kombinuje
s novinovými ústřižky, jako podklad slouží dřevěné desky, tedy
materiál, který nalezla doslova „na skládce“. Motivem jejích prací jsou
lidé jí blízcí, převážně přátelé. Kontemplativní výřezy slečen
odvádějí naši pozornost do jejich vlastního příběhu, jednou plného
rozradostnění, podruhé v jejich tvářích čteme jen jakýsi náznak,
nespecifickou absenci duchapřítomnosti. Některé nás přehlížejí, jiné
se na nás ostýchavě obracejí svými letmými úsměvy a plné snahy navázat
kontakt se společností. Dívky jsou individualitami. Jsou své, osobité,
mladé a nespoutané.
Dění je podtrženo neznámým prostorem, v němž se slečny ocitají.
Jsou jím možná jejich současné příbytky. V obrazech je zachycený
i časový odstup od reality, podtržený novinovými ústřižky, jež značí
jisté události a vypovídají o sobě. Tapetové pozadí kupříkladu
symbolizuje pomyslné prostředí koupelny, jindy je mladá dívčí tvář
obklopena motivem stromu, novinových výtisků a výstřižků, které ocení
především příznivci zmiňovaného dadaismu.
Malba vyniká výraznými barvami a téměř plošným způsobem. Obrazy jsou
příjemnou podívanou i zážitkem, ovšem postrádají ducha, hlubší
emocionální podtext, apelaci na diváka, vjem. Oslovení je jen částečné.
Snad doušek hlubšího zamyšlení, tajemnost jakéhosi „Lost in thoughts“,
možná také moment překvapení. Jistě nepostrádají líbivost (i laickému
oku je sympatická slečna, která se blaženě pousmívá). Ve vyjádření
dekorativnosti pozadí bych se částečně odvolávala na ducha Adolfa Loose a
jeho Ornament je zločin, jelikož prostor, v němž se slečny ocitají,
často ve svém výsledku vyznívá tapetově a mechanicky. Malinko tak malbu
ochuzuje a zeslabuje bezprostřední zážitek z jejího potěšení. Naopak
myšlenka začít doslova od nuly – podkladový materiál desek, které
tvůrkyně nalezla na skládce – působí velmi přitažlivě.
Jolana
Lažová prezentuje fotografický pohled na danou věc. Náplní její tvorby je
figura a portrét. Fotografické práce jsou rozčleněny do tří cyklů.
První cyklus Portréty je prosycen výrazy autorčiných přátel –
protagonistkami jsou opět sličné dívky, jež jsou zachyceny
v překvapivých momentech s elegantně kouřící cigaretkou nebo na
procházce. Někde jen jejich samotný pohled vypovídá o silném
emocionálním náboji, a proto nám nesmazatelně utkví v myslích.
Fotografie sděluje „malé tajemství“, které dotyčné momentálně
provází, jejich pocit zamyšlení se nad něčím. Neoplývají radostí ani
smutkem, ale něčím, čím nás nenechávají lhostejnými, čím nás
oslovují a dobírají se kontaktu, a to něco v nás hloubá.
Některé fotky při letmém pohledu působí jako fotomontáž, ovšem opak
je pravdou. Čistá technika digitální fotografie se zde vyšplhala
o příčku výš ve svém zpracování, protože s fotomontáží nemá nic
společného. V cyklu dominuje červená, černá a modrá barva. Fotky
působí velmi spontánně, čímž je podtrhnut jejich svérázný duch.
Dalším cyklem jsou místa a města v přítomnosti člověka s podtitulem
Sunshine, Berlin, Paris. Hektické dění velkoměsta a jeho ruch je přerušen
cvaknutím snímku, v němž se na moment zastaví čas. Nostalgická nálada
fotky je podbarvena výrazným kontrastem světla a stínu. Do popředí
vystupuje temný obrys dovádivých a skotačících lidí, v pozadí
velkolepá pařížská a berlínská architektura. V tomto cyklu bez barev je
večerní duch zmiňovaných měst zachycen velmi barvitým způsobem. Chvílemi
jako bychom zapomínali na realitu a ocitali se v tamním prostředí.
V sérii s názvem Ořezané kousky těl figuruje nejen člověk, ale
i exponáty s ním spojené – rukavice, nože, sukně, kytary a brýle.
Protagonisty příběhu jsou ruce a nohy, které se chystají k něčemu
překvapivému. Může nás tak vyděsit vražedný nůž připravený
k neznámému činu, pobavit velmi vtipný postoj a mimika nohou zahalených do
střevíčků. I prostá ruka muže hrajícího na kytaru v jakémsi
pochybném prostředí působí čistě, nenuceně, nevtírá se divákovi.
Každá fotografie je osobitá, ale v „lidských zátiších“ se do
popředí dostává větší doušek inscenace na úkor spontaneity. Autorka se
doslova vyřádila ve světě barevných kontrastů. Fotografie zachytily téma
„Ztracení“ velmi výstižně, originálně a rozmanitým způsobem.
Přestože vytvořily pár cyklů, které ovšem můžeme rozdělit,
působivější jsou jako celek.
I na malém prostoru působí věci čistě a příjemně, jsou systematicky
rozčleněny. Osvětlení je decentní, podtrhuje atmosféru galerie. Výstavu
oceňuji, protože je přinejmenším příjemné zhlédnout produkt umělecké
činnosti syrových studentských duší, plných elánu, který čiší
i z jejich prací.
Kateřina Blaháková a Jolana Lažová:
Ztracení v myšlenkách
Galerie U Mloka, Olomouc
14.- 30. ledna 2009
Napsat komentář