Křičte ústa – PORCE PRO JEDLÍKY!

Pod křídla vychytralého podtitulu – předpoklady expresionismu – zahrnuli autoři výstavy (Marie Rakušanová a kol.) bez nadsázky snad všechny umělce, kteří kolem roku 1900 v českém umění něco znamenali (plus celou řadu těch, kteří neznamenali). Pokud totiž tento podtitul budeme brát doslova, s čistým svědomím můžeme v amorfní škatulce, kterou označuje, tolerovat dokonce i umění k expresionismu vyloženě protikladné. Uklidní nás tvrzení kurátora, že expresionistům posloužilo jako sebeidentifikační protivník – tedy důležitý předpoklad jejich vlastní tvorby. Proč ne? Kunsthistorik nebo pilný čtenář doprovodného textu možná (!) takový záměr pochopí. Průměrný návštěvník však nejspíš bude mít pocit, že se do Městské knihovny svezly náhodné vzorky z fondů českých galerií.
Ale abych nebyl nespravedlivý. I přes zmíněnou neuchopitelnost a bezbřehost, vyplývající do značné míry také z ohebnosti pojmu exprese (je snad ještě hůře definovatelný než pojem dekadence, jímž se v současnosti zabývá výstava V barvách chorobných v Obecním domě), má recenzovaná výstava jistou základní kostru. Tou je konfrontace umělců za expresionisty tradičně považovaných (především skupina Osma a její současníci – Kubišta, Filla, Procházka, Váchal, Zrzavý) s generací umělců o deset a více let starších, kterým byly přiděleny nálepky symbolismu, impresionismu nebo secese (Slavíček, Kupka – rané období, Pirner, Schweiger, Mucha, Bílek, Preisler).
Toto srovnávání je založeno zejména na přenosu expresivních námětů. Forma totiž prodělala ve zmíněné době změny o poznání razantnější a méně kontinuální, a tudíž se autoři výstavy do hledání mezigeneračních formálních souvislostí pouštějí mnohem opatrněji. Skutečně lze připustit, že se v pracích starších umělců objevuje expresionistická snaha velkým patetickým gestem ztvárňovat dramatické okamžiky lidského života či archetypální situace biblických či antických mýtů. (Antonín Slavíček: Studie k pohřbu v Kameničkách, Alfons Mucha: Skupina vojáků v zimní krajině, František Bílek: Orba je naší vinny trest, Jan Preisler: Adam a Eva…) Méně opodstatněné je dle mého soudu srovnávání Slavíčkových či Lebedových impresionistických krajin s krajinomalbou v námětu i formě ryze expresivní, jakou představují červenožlutí ("hořící") Kardinálové ve Vatikánské zahradě od Otakara Nejedlého, Periferie Bohumila Kubišty nebo Motiv z Paříže Georga Karse, prodchnutý těžkým, jedovatým tónem zelené. Krátce řečeno: Záměr srovnávat obrazy velkého počtu autorů vítám sice s povděkem, musím však konstatovat, že se ne vždy podařilo jej naplnit – některá z vystavených děl jako by spadla do městské knihovny z měsíce (Alfréd Justitz: Vlastní autoportrét, Antonín Slavíček: Na podzim v mlze)
Nesporné pozitivum výstavy Křičte ústa vidím v silném zastoupení, které na ní mají čeští Němci. Tito do devadesátých let opomíjení autoři patří k absolutní špičce českého umění své doby a jen důsledkem 40 let "rudého nacionalismu" o nich širší veřejnost příliš neví. Vedle již zmíněných krajin Georga Karse v knihovně můžete vidět například stářím a emocemi zvrásněné Hlavy mužů Wenzela Hablika, boschovské pekelné vize Alfréda Kubína, okultistické přízraky Eugena von Kahlera nebo grafiky s ježíšovskou tematikou od Augusta Brömseho.
Výstava expresionistického umění v Městské knihovně má na první pohled velice blízko k výstavě v Obecním domě (Dekadence). Podobné jsou některé tematické celky (Autoportrét, Salome, Ježíš Kristus, Spiritualismus), všichni umělci vystavení v Obecním domě jsou alespoň jedním dílem zastoupeni i zde a některá díla (jejichž médium to umožňuje – grafika, socha) jsou pak dokonce zařazena na obě výstavy zároveň (Quido Kocián: Úděl umělce, Karel Hlaváček: Autoportrét). Pokud máte před Vánoci méně času, doporučuji Vám návštěvu Obecního domu. Tamní výstava je kratší a ucelenější. Výstava Křičte ústa je pak určena pro ty z vás, kteří jste již dlouho v žádné galerii nebyli a prahnete tudíž po opravdu pořádné porci umění. Porce, kterou obdržíte v Městské knihovně, je sice méně harmonická, zato výjimečně vydatná – za jedinou návštěvu se pravděpodobně ani nedá sníst. (Hltat nedoporučuji!)