Labyrint Kaplického díla v DOXu

Politickou či osobní rovinu Jana Kaplického odsouvá expozice do pozadí a nechává za něj promlouvat čistě jeho dílo. Návštěvník se tak může procházet labyrintem nákresů, fotografií a modelů budov, které tento architekt vytvořil ve spolupráci se studiem Future Systems. Zároveň je zde k vidění videozáznam, který osobu Kaplického i jeho stavby divákovi ještě více přibližuje.

Ať už jste pro či proti výstavbě knihovny na Letné, něco Janu Kaplickému upřít nelze. A to nezaujatou hravost a odvahu začleňovat do veřejného prostoru neobvyklé barvy a tvary. Jeho budovy nejsou žádným narcistickým pomníkem, při jejich realizaci je vždy kladen velký důraz na souhru s prostředím. Souhra však neznamená pouhé přizpůsobení. V případě obchodního centra v Birminghamu funguje kontrast futuristického tvaru s kulatými vypouklinami budovy s blízkým gotickým kostelem, stanice metra v Neapoli je příkladem inspirace přírodními útvary a zajímavým zasazením doprostřed náměstí. Budova mateřské školky svým tvarem ulity a designem dětskou rukou malovaných postaviček zpříjemňuje tuto instituci a je dokladem toho, že Kaplický nesmírně dbá na potřeby uživatelů jeho budov, ať je jim šedesát let nebo třeba pět.

V řešení velkých architektonických zakázek, jako jsou mosty či kriketový stadion, Kaplický vedle funkčnosti akcentuje čiré vizuální potěšení, jeho stavby jsou koncipovány jako hypermoderní, vesele barevné velké hračky. Dům ve tvaru hada, vystrkujícího hlavu nad hladinu pomyslného jezera, je nepřehlédnutelným příkladem.

Ve světle veřejných staveb se malinko krčí návrhy obytných domů. To, co u veřejných budov vypadá neotřele a sexy, se v intimním prostoru může jevit odtažitě a studeně. Alespoň těm, kteří v domácím prostředí preferují menší dávku chaotičnosti před přísnou přehledností. Kaplického interiéry vypadají exkluzivně, přesto svojí koncepcí jasně dělených barevných ploch, uzavřených tvarů a futuristických doplňků působí více jako prostor veřejného setkávání než jako prostor určený k trávení intimních chvil.

Nejen tyto úvahy návštěvníka napadnou při prohlížení rozsáhlé expozice; zároveň má možnost obeznámit se s fakty o životě tohoto architekta. Pro mnoho lidí bude výstava zajímavým výletem do tvorby autora, který se proslavil ve světě, ale, jak kdysi podotkl „v Praze nemá ani popelnici nebo lavičku“.

Centrum současného umění DOX, Osadní 34, Praha 7, 170 00; výstava trvá do 2. 8. 2010