Max Beckmann: oscilace mezi mystériem a realitou
„Čím jsi ty, čím jsem já. To jsou otázky, které mne neustále trýzní a pronásledují a nejspíš také hrají nějakou úlohu v mém umění“.
V Museu Kampa je stále ještě k vidění výstava německého expresionistického výtvarníka Maxe Beckmanna. S Beckmannovými obrazy se Pražané mohou setkat v českých galerijních prostorách vůbec poprvé. Nemalou zásluhu na Beckmannově premiéře má právě zmíněné Museum Kampa, které dosáhlo zapůjčení Beckmannových děl z Hamburger Kunsthalle výměnou za půjčku obrazů Františka Kupky. Díla, která jsou na výstavě zastoupena, se řadí zejména do dekády mezi dvacátými a třicátými lety dvacátého století.
Na výstavě jsou k vidění obrazy z různých Beckmannových cyklů – Pekla (Die Hölle) z roku 1919, Berlínské cesty (Berliner Reise) z roku 1920 či z cyklu Trh (Die Messe) z roku 1921. Z akvarelové práce je několika málo obrazy zastoupena i Apokalypsa (Apokalypse) z let 1941/42.
Beckmann, který je řazen k čelným
představitelům německého výtvarného expresionismu, ve dvacátých a
třicátých letech zobrazoval především vlastní osobité postřehy a
vidění situace rozvráceného a ekonomicky zbědovaného Německa. Nejen své
intenzivní zážitky z fronty v první světové válce, ale zejména období
po ní. Německo jako poražený stát po první světové válce trpělo
velkým finančním zatížením, ekonomický postih brzdil jeho hospodářský
rozvoj, krize dopadala na všechny vrstvy obyvatelstva a zároveň se
materiální nedostatek projevil i v oblasti kulturně společenských
vztahů. Beckmann nezobrazuje naturalisticky zbídačené Německo či
psychický rozklad jedince, ale ve svých grafikách používá hyperboly,
zveličení, téměř karikuje skutečnost a jeho obrazy tím dostávají
ambivalentní napětí grotesky. Jeho grafiky jsou na první dojem
recesistické, komické, ale právě obsahová směšnost jeho obrazů vychází
z hloubky každodenní lidské tragédie.
„Vlastně jsem ani neměl strach. Zmocnil se mě takový fatalistický pocit bezpečí, a tak jsem mohl klidně kreslit, zatímco v nevelké vzdálenosti ode mě vybuchovaly granáty se sírou a kolem se válela jedovatá žlutá a zelená oblaka“.
Cyklus litografií s názvem „Peklo“
je autorovou bezprostřední reakci na utrpení a události první světové
války. Beckmann pracoval rok jako dobrovolník sanitní služby v různých
lazaretech, ale po roce práce a neustálého psychického vypětí se zhroutil
a následně byl propuštěn z vojenské služby. Litografické listy z tohoto
cyklu na výstavě zastupuje „Cesta domů“, „Ulice“, „Utrpení“,
„Ideologové“, „Noc“ či „Rodina“. Litografie, působící při
letmém náhledu jako karikatury, v sobě skrývají děsivou
skutečnost války.
V Beckmannových grafikách, které byly vybrány na výstavu Musea Kampa, se nepřímo objevují gotické prvky a odkazy na křesťanskou ikonografii. Umělec vychází z grafického pojetí malby, proto také věnuje čisté grafice nezvyklou pozornost, kterou bychom snad mohli v českém výtvarném kontextu paralelně vysledovat zejména u Josefa Váchala. Akvarely či oleje jsou na výstavě zastoupeny sporadicky, a spíše ilustrují Beckmannův umělecký vývoj a práci s barevnou kompozicí; Réve de Paris Colletté (1931), Lidé na pláži, 1937, Lachtani v cirkusu, 1950.
Beckmann ve svých dílech odmítal jakoukoliv sentimentalitu, přesně popisoval své pocity bez jakéhokoliv přikrášlení. Výstava v Museu Kampa není nikterak rozsáhlá, ale výběr děl poměrně přesně dokládá charakter malířova záběru.
Muzeum Kampa, 6. května až 13. září 2009
