Michal Ranný – kresby / akvarely

Cena Michala Ranného je udělována umělcům, jejichž dílo a myšlení výrazně ovlivňuje nastupující generace. Nejspíš byste co do výrazových prostředků nenašli tak rozdílné umělecké projevy, jako se setkávají právě zde.

Michal Ranný pocházel ze Štěpánovic u Tišnova. V šedesátých letech studoval na pražské AVU v Praze u prof. Oldřicha Oplta a prof. Františka Jiroudka. Jemu i jeho kolegům (manželům Kopalovým, Miloši Cvachovi a dalším) byl kromě Josefa Šímy vzorem především Jiří John, jehož ateliér v Praze navštěvovali. Na Ranného navíc působili oba rodiče – matka byla malíř-samouk, otec vyučoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně.

Výstava je umístěna v prostorách druhého patra západního křídla hradu a je pojata chronologicky. Hned v první vitríně na chodbě, kde výstava začíná, jsou umístěny fotografie Ranného, jeho rodiny a rodného domu. Fotografie nejsou samoúčelné: ukazují prvotní podněty a zdroje inspirace, které mu vydržely po celý jeho život. Další dvě vitríny prezentují dosud vyšlé publikace o umělci a nejnovější katalog vydaný k této expozici.

Nejstarší vystavená kresba je z roku 1959, kdy bylo Rannému třináct let. Nese název Za klavírem a jedná se o pohled z okna do sadu. Už v nejstarších pracích mladého výtvarníka je možné pozorovat tíhnutí ke střídmosti vyjadřovacích prostředků ve formě i v barevnosti a jeho neklidý rukopis. Tehdy ještě kreslí kromě přírody portréty (Hlava starce, Strýc Jan), zařízení domu (Interiér) nebo zátiší (Kytice).

To se mění se vstupem na Akademii v roce 1965. Tento rok je počátkem prudkého vývoje, jehož jsme svědky. V polovině šedesátých let se krajina výrazně abstrahuje. Mizí veškeré stopy stromů, jež se v dílech dosud objevovaly.

Během svých studií absolvoval několik pobytů v zahraničí — ve Francii (Paříž, Belle Ile), Itálii, Jugoslávii. První z nich — na ostrově Belle Ile — měl na něj největší vliv. Odtud pramení také jeho zaujetí horizontálními křivkami. Motiv skal, pobřeží a moře ho pak provází až do smrti a opakuje jej, jako by hledal nějaké ideální vystižení. Ke konci šedesátých let, přibližně v době pobytu v jugoslávské Crikvenici, se v akvarelech začíná vedle šedých a hnědých odstínů objevovat i červená. Postupem let přibírá do palety i další barvy, hlavně modou se žlutou.

V sedmdesátých letech definitivně mizí rozpoznatelnost krajin, na které ukazují už jen názvy. Ty se mění v abstraktní znak (tak některé přímo označuje), organické tvary přecházejí ke geometrizujícím (Bez názvu, 1977).

Rok 1977 je datace nejnovějších z vystavených děl. Autor v posledních letech života trpěl psychickými obtížemi, které mu v tvorbě bránily. Nutno říci, že v poslední fázi tvorby se autor opakoval nejen v námětech, ale i ve formách, prudký vývoj se takřka zastavuje. Právě v této době však k vrcholu přivádí techniku kresby smývané tuše, kterou obohatil proud české abstraktní a lyrické malby sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století.

Kresby a akvarely doplňují malby na plátnech umístěné na světlých azurových panelech evokujících barvu moře. Jejich odstín respektuje střídmý výraz ostatních děl. V jedné z místností je několik prací položeno na desce téže azurové barvy vybíhající ze zdi nízko od podlahy — symbolické přímořské molo. Osobu Ranného dokresluje i betonový trojrozměrný objekt připomínající prostorové graffiti a busta autora od jeho kolegy ze studií Miloše Cvacha.

Výstava je zasloužilou a reprezentativní poctou brněnskému rodákovi.

Muzeum města Brna, hrad Špilberk, II. patro západního křídla, 16. 4.–9. 8. 2009