Navazování dialogů v Labyrintu světla
V prostorách bývalé kanalizační čistírny v Praze Bubenči se koná další interaktivní výstava projektu Orbis Pictus, Labyrint světla. Koncept exhibice volně inspirované myšlenkami Jana Amose Komenského vytvořili Petr Nikl a Ondřej Smeykal. Své objekty zde vystavuje také například Dan Hanzlík, Jiří Konvrzek, Ueli Seiler, Zdeněk Šmíd nebo Quido Sen.
Už Platón tvrdil, že údiv je základem pro vznik filozofie. Albert Einstein zase řekl, že představivost je mnohem důležitější než znalosti. A každý rozumný člověk ví, že je dobré zůstat tak trochu dítětem – ptát se, divit se a nechat se unášet vlastní fantazií.
Expozice Labyrint světla je jedním z míst, kde v sobě můžete znovu probudit dětskou radost z objevování, divit se nad krásnou jednoduchostí světelných a zvukových her, nechat se pohltit tmou a v nezávislém labyrintu vesmíru fantazie změnit své vnímání časoprostoru a svobodně prodýchat každou jednotlivou vteřinu.
Labyrint světla je mimořádným projektem, který, zasazen do prostor bývalé kanalizační čistírny, budí dojem, jako by tu byl odjakživa. Dokonale s neobvyklými prostory komunikuje a společně tak vytvářejí jedinečný funkční celek. Budova vás nechá zapomenout na okolní svět, utlumí ruch a objekty v ní umístěné probudí hravost a komunikaci se sebou samým.
Výstava je rozdělena do tří pater.
V přízemí lze najít ve sprše duhu (Duha – Ueli Seiler), spatřit
podivnou projekci tváře pomocí trojoké camery obscury (Světelná hlava –
Petr Nikl), uvidět projekci své minulosti (Obraz v obrazu – Quido Sen)
nebo si zahrát na varhanním bicyklu (Qes kvintet – Jiří Konvrzek).
V prvním, temném, chladném a tichém podzemí, je hlavním objektem samotný původní kanál, naplněný vodou, na jejíž hladinu promítá Patrik Kovačovský ruch shora (CMYK + RGB). Zážitek ze samotného podzemního prostoru je nezapomenutelný (také zde, na rozdíl od povrchové části expozice, oceníte samotu).
Pro nezaměnitelný pocit tajemna, hru tónů, zvuků i barev si dojděte do druhého podzemí, kam se vstupuje ze zahrady. Tento prostor snad ještě více než předešlé provokuje svou pamětí.
Když jsem o výstavě přemýšlela, vzpomněla jsem si na svého učitele fyziky z gymnázia. Jednou stvořil výjimečnou větu, která mi vytane na mysli vždy, když se bojím, že přestávám být dítětem. Řekl totiž, že tatínek je generátor netlumených kmitů (houpačky) a srdce je jen mechanický oscilátor. Čistě technicky vzato to je pravda… o životě je ale lépe přemýšlet docela jinak.
Vystavující umělci: Petr Nikl, Ondřej
Smeykal, Milan Cais, František Skála, Dan Hanzlík, Pavel Mrkus, Zdeněk
Šmíd, Quido Sen, Luboš Fidler, Patrik Kovačovský (Slovensko), Marie
Jirásková, David Walliker (Anglie), Martin Janíček, Ingrid Višňovská
(Slovensko), Jiří Konvrzek, Miloš Vojtěchovský, Čestmír Suška, Ueli
Seiler (Švýcarsko)
Výstavu je dobré navštívit ve více lidech, některé objekty to přímo vyžadují. Děti do 15 let mají vstup zdarma. Expozice je přístupná od 12. května do 14. července 2009, denně od 10:00 do 18:00. Stará kanalizační čistírna (nyní Ekotechnické muzeum), Papírenská 6, Praha 6 – Bubeneč.
