Nedokončené dokončené obrazy – Turner and Italy v Budapešti

Tisknout - Hodnocení článku:

Po, 28. září 2009 / Autor: Pavel Torch

Být považován za romantického krajináře a zároveň předchůdce abstraktní malby zní trochu divně – ale přesně to se stalo anglickému malíři J. M. W. Turnerovi. Joseph Mallord William Turner žil v letech 1775–1851, takže abstrakce vypadá dost překvapivě, jenže – je to tak. Výstava v budapešťském Muzeu krásných umění (Szépművészeti Múzeum) dokonale zachycuje tu zvláštní vývojovou křivku. Přibližuje ji přitom logickým a věrohodným způsobem – vystavením Turnerových děl od rytin na náměty jeho kreseb přes krajinářské akvarely až k těm pozdním, atmosférickým obrazům.

Jedná se o první monografickou Turnerovu výstavu v Budapešti (a nevím, jestli se v České republice někdy odehrálo něco srovnatelného). Vznikla ve spolupráci s londýnskou Tate, která opečovává Turner Bequest, tedy kolekci většiny malířova odkazu. Výstavu připravenou britskými experty obohatily i obrazy ze Spojených států. Do Budapešti přicestovala z Ferrary a z Edinburghu.

Výstava se jmenuje Turner a Itálie, ale nejde o žádnou nudnou krajinařinu se středomořskou příchutí. V první řadě totiž potvrzuje, nakolik se v Turnerových pozdních, přeludných obrazech projevilo italské světlo. Malíř podnikl do Itálie řadu cest, a jak se zdá – a jak se tvrdí v životopisném filmu, který je součástí výstavy –, průzračné italské světlo importoval do Británie a dosadil ho i do obrazů s anglickými náměty.

turner-3 Turnerův vývoj zachycují jeho prvotní práce, rytiny na motivy slavných obrazů. Turner jimi na začátku 19. století ještě vzdával hold renesanci a jejímu odkazu. Na akvarelech a olejích z Itálie se to pak „začne dít“, tedy to podstatné, čím se Turner přehoupl do moderní malby.

Některá z větších pláten na výstavě fungují ve více pásmech: v dolní třetině se odehrává konvenční výjev se skupinou venkovanů, v prostředním pásmu je sice stylizovaná, ale pořád ještě přijatelně libozvučná krajina, a v nejvyšší třetině jde do hloubky turnerovská obloha, která je už velmi nepopisná.

Malíř ke konci své úspěšné kariéry maloval obrazy, u kterých je obtížné rozeznat, jestli jsou dokončené, nebo jestli jsou záměrně ponechané v nedokončeném stavu. Na budapešťské výstavě jsou také a odpovídajícím způsobem berou dech. Také díky časové lince, která je tady tak pěkně vidět. Turnerovské sály v londýnské Tate, pokud si dobře vzpomínám, tohle kouzlo nemají, protože se soustřeďují především na pozdní díla.

turner-4 Budapešťská výstava navíc klade otázku po vztahu úspěchu a průkopnictví. Turner se rychle stal známým a stabilně vydělávajícím malířem. A přesto se v závěru kariéry pustil zcela novátorským směrem. Bylo by asi nějak spravedlivější, kdyby se svým abstraktním vizionářstvím trpěl – ale to už jsou právě romantické představy, a Turner se romantizmu dokázal vzdálit pořádně daleko. Za samostatnou cestu do Budapešti výstava možná nestojí, ovšem při turistické návštěvě města by se neměla vynechat. Zůstane otevřená do 25. 10. 2009.