Otisky hledání – Alena Kučerová / přehled
V Domě U Kamenného zvonu připravila Galerie hlavního města Prahy další rozsáhlou monografickou výstavu. Tentokrát se zaměřila na dílo významné české grafičky Aleny Kučerové. Při prohlídce expozice budete mít možnost seznámit se s širokou paletou výtvarných technik a námětových okruhů, kterou umělkyně během své dlouhé kariéry využívala.
Autorky výstavy (Marie Klimešová, Hana Lavrová) se šťastně vyvarovaly chronologického rozčlenění díla. Práce roztřídily do jedenácti tematických okruhů, jež v delších časových úsecích či několika oddělených životních etapách Kučerová sledovala.
Výstavu otvírá okruh zaměřený na výtvarnou interpretaci Šibeničních básní Christiana Morgensterna. Na začátek výstavy je nám tak nabídnut jakýsi zhutnělý model celého díla této umělkyně. Obrazové pole pokrývají rastry z bodů a linií, do kterých anebo jimiž jsou komponovány drobné figurativní motivy surreálného charakteru. Z prací vyvěrá ruku v ruce s jazykovou vynalézavostí Morgensternovy předlohy hravost a neúnavnost ve zkoušení různých výtvarných možností.
Snaha prošlapávat nové cesty doprovází Kučerovou na její umělecké pouti od počátků až do současnosti. Ve společnosti výtvarníků ze skupiny UB12 tíhne v druhé polovině 60. let stále více k strukturální abstrakci, jejíž zákonitosti ji vedou k uznání výtvarných kvalit grafických matric. Kovové desky pokryté sítí děrovaných linií počíná vystavovat jako samostatné plastiky, které dodatečně upravuje barevným lakem, vrstveným plechem či je opatřuje dřevěnými rámy. Svým počínáním začleňuje své dílo do širšího uměleckého kontextu své doby. Vystavené matrice Kučerové se myšlenkově asi nejvíce přibližují prázdným sochařským formám Evy Kmentové, další členky UB12.
Kolem roku 1969, kdy v Mánesu proběhla významná výstava Nová figurace, se Kučerová odklání od čistě abstraktních kompozic předcházejících let směrem k znázorněním lidského těla. Ve stále přítomných geometrických sítích se začínají objevovat postavy koupajících se žen, plavců v moři, či skokanů do vody. Voda jako ústřední motiv vnáší do sítě přísných rovných linií pohyb. Tato tendence vrcholí
expresivní změtí lidských končetin ve vzdouvajících se vlnách v sérii grafik Moře (1972).
Další důležitou kapitolou v díle Aleny Kučerové je krajina. Hustě perforovaný plech jejích matric je dokonalým prostředkem k vyvolání atmosférických efektů v přírodě. V impresionisticky laděných loukách a lesích zajímavým způsobem spojuje tradiční námět – romantickou krajinu s moderní formou – ohýbaným a proděravěným plechem. V souvislosti s náměty z české krajiny rozvíjí Kučerová další grafickou metodu – suchou jehlu. Obvzlášť v poslední etapě její tvorby se jí drobné výjevy z vesnického života, vyvedené touto technikou, stávají základem pro rozměrné asamblované objekty. Drobné žánrové obrázky vytváří ohniska soustředných kompozic z neupravených kusů dřeva. Po progresivních výbojích svého předcházejícího uměleckého vývoje se 
tak Kučerová obrací stále více do svého vnitřního světa. Bez ohledu na nejnovější umělecké proudy studuje kvality ornamentu (zmnožené rámce objektů), strukturu povrchů neopracovaných přírodnin a účinky jemné figurativní kresby. Sympatickým ignorováním kontextu si v současnosti vytváří zvláštní osobitý styl zajímavě přešlapující na hranicích mezi směry, jimiž se v průběhu svého života ubírala.
Dílo Aleny Kučerové stojí široce rozkročeno mezi několika výtvarnými médii (grafika, kresba, objekt) a mnoha tematickými okruhy (voda, krajina, abstraktní struktura…). Věčně hledající umělkyně tak svými pracemi poskytuje návštěvníkům Domu U Kamenného zvonu skutečně pestrý zážitek.
