Poklady Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích

Vrcholný středověk a gotické plastiky severočeských madon

Významným dokladem uměleckého vývoje severu Čech jsou především dřevořezby vrcholného středověku, např. sv. Petr, sv. Jan Evangelista (Litoměřicko), či první dekády období gotiky. Za všechny jmenujme plastiku madony pocházející původně z kaple v Zadní Lhotě u Těchlovic. Tato plastika představuje svými formálními znaky pozdější ohlas krásného slohu v severočeském regionu. Výrazné esovité prohnutí těla Marie i měkké trubkovité záhyby směřují sice svým tvaroslovím do vrcholného období krásného slohu, avšak topologicky, především zvýrazněním určité narativnosti, se plastika od emotivní hloubky krásného slohu částečně vzdaluje. Polohou dítěte připomíná Těchlovická madona jedno z vrcholných děl slohu – Madonu plzeňskou (kostel sv. Bartoloměje). Těchlovická madona byla nalezena v roce 1957 v kapličce v obci Zadní Lhota u Těchlovic. Na hrdle a obličeji nese plastika stopy původní polychromie. Svým pojetím charakterizuje dílo uměleckou situaci v prvních desetiletích 15. století.

Ozvuky renesance a baroka

Renesance v českých zemích přímo souvisí s nástupem Habsburků na český trůn, baroko se nese v duchu rekatolizace po porážce stavovské armády a obé mělo přímý a výrazný vliv na tematiku a směřování uměleckého vývoje. K čelným představitelům vrcholné malířské tvorby baroka patří Petr Brandl, jehož dílo je na výstavě zastoupeno obrazem sv. Máří Magdaleny. Brandlova madona nese stopy živelného malířského temperamentu a výtvarné vyspělosti, jeho umění je oproštěno od časových a místních závislostí. Z portrétistů českého barokního malířství je zastoupen například Jan Kupecký.

Umění 19. století

Obraz krajiny jako samostatného malířského druhu převzalo umění 19. století z předchozích období, ale obzvláště si jej oblíbilo a maximálně rozvinulo. Po celé devatenácté a ještě na začátku dvacátého století krajinářská tvorba převyšovala figurální, a to nejen kvantitativně. Vznikala celá řada speciálních krajinářských škol. Tento mohutný rozkvět krajinomalby souvisel především s novým vztahem nastupující měšťanské společnosti k přírodě. Její zálibě ve výletech pohotově vycházeli vstříc vedutisté a v malbě i grafice zachycovali oblíbená výletní místa, pohledy na zámky, hrady a města. Malíři a umělci vyhledávali romantické přírodní partie, které ostatně ovlivňovaly nejen výtvarné umění, ale i poezii a hudbu. Největší rozmach krajinářství v Čechách se odehrával ve znamení romantismu a později jeho obratu k realismu. Pro umění střední Evropy, a tedy i pro české umění, byla zprvu nejdůležitější situace v sousedním Německu.

Na rozdíl od francouzského romantismu, vzrušeného, patetického a převážně figurálního, měl německý, a tedy i český romantismus charakter spíše tiše rozjímavý a teskně elegický a více preferoval krajinářství. Byl nám bližší a pronikal k nám přibližně už od dvacátých let 19. století, svého vrcholu dosáhl před jeho polovinou v díle žáků krajinářské školy vedené Maxem Haushoferem. Jeho žáci jsou zastoupeni i v ukázkách děl litoměřické galerie. Především Alois Kirnig, Hugo Ullik, Wilhelm Riedel. Jejich učitel Max Haushofer je již vodil do plenéru a seznamoval je nejen s romantikou bavorských solnohradských Alp a jezer, ale brzy také s krásou české krajiny.

20. století inspirace Toyen i memento tzv. konečného řešení židovské otázky

Dvacáté století je na výstavě zastoupeno bohatě především díly evropsky významných výtvarníků; Toyen, Emila Filly, Josefa Čapka, Františka Muziky, Františka Hudečka, Kamila Lhotáka, Jana Zrzavého a dalších. Nejnověji do litoměřické sbírky přibyla díla i archivní materiály, včetně fotografií z Památníku Terezín, a ta jsou rovněž na výstavě k vidění a dokládají tak ucelený pohled na výtvarný vývoj v českých zemích a především severočeského regionu.

Křižovnické chodby Klementina

Výstava je umístěna v historicky cenných a mimo výstavy návštěvníkům nepřístupných tzv. Křižovnických chodbách. Ty jsou situovány do nejstarší části jezuitské klementinské koleje (tzv. Nové koleje), vybudované v letech 1654–1659. Obě tzv. Křižovnické chodby, které v přízemí a prvním patře prostor galerie vytvářejí, jsou bohatě zdobeny a stojí tak za návštěvu samy o sobě. Valenou klenbu obou chodeb pokryla v šedesátých letech 17. století raně barokní štukatura Domenica Galliho; do plastických kartuší namaloval jezuitský laický bratr Heřman Schmidt výjevy ze života hlavních řádových světců: příběh sv. Ignáce z Loyoly se odvíjí na malbách v přízemí, v prvním patře jsou znázorněny významné události ze života sv. Františka Xaverského.

K výstavě byl vydán obrazově bohatý katalog s inspirativním průvodním slovem kurátora výstavy PhDr. Janem Štíbrem. NK ČR by ráda i v budoucnu pokračovala s postupným představováním Pražanům významných děl mimopražských galerií. Zatím nejbližší výstavou bude výstava k výročí nakladatelství Aventinum a také se lze těšit na expozici ze sbírek z kláštera v Teplé.

POKLADY SEVEROČESKÉ GALERIE VÝTVARNÉHO UMĚNÍ V LITOMĚŘICÍCH A PAMÁTNÍKU TEREZÍN 18. 6. – 23. 8. 2009