Příběh hraček Libuše Niklové

Červený nafukovací buvol, harmonikový kocour nebo nafukovací slon. Hračky, na kterých odrostlo několik českých generací. Jen málokdo ale tuší, že jsou dílem něžné vizionářky, designérky Libuše Niklové, maminky výtvarníka a hudebníka Petra Nikla. V Praze nedávno skončila výstava 200 dm3 dechu, která designové hračky Libuše Niklové připomínala. Na trhu je ovšem monografie této výjimečné české designérky od Terezy Bruthansové.

Vůbec první monografie Libuše Niklové přináší zájemcům cenný přehled informací týkajících se této výjimečné české designérky, která zůstala pro většinu populace poněkud skryta za svými hračkami (což je ostatně problém naprosté většiny designérů) – většinou známe některé její výrobky, netušíme ale, že právě Niklová jim vdechla život.
Libuše Niklová se narodila v roce 1934 ve Zlíně. Talent zdědila zřejmě po svém otci Eduardu Kyselákovi, který pracoval jako zlepšovatel v národním podniku Svit. Libuše Niklová vystudovala Střední průmyslovou školu ve Zlíně a Uherském Hradišti, obor tvarování plastických hmot. Po maturitě začala pracovat v Gumotexu Břeclav. Později přestoupila do podniku Fatry Napajedla, kde pracovala až do své smrti v roce 1981.
Knihu uvádí svými vzpomínkami a citlivým vnímáním maminčiny osobité tvorby Petr Nikl. V textu, který výtvarník pojmenoval „Uvnitř hraček vzdušné sochy spí“, popisuje, jak na něj maminčiny hračky působily v dětství, jak ovlivnily jeho vnímání světa a jak je stále nachází ve svém životě.
Autorka monografie Tereza Bruthansová pak
ve svém výkladu v základních rysech postihuje české hračkářství, aby
kontextuálně zařadila východiska, rodinné zázemí a především
vizionářství Libuše Niklové: plně se spolehla na materiál plastu a vždy
se snažila o osobitost a originalitu hraček: „Vývoj nelze zastavit.
Výrobky z plastických hmot bude člověk v budoucnosti obklopen jako
vzduchem a stanou se stejnou samozřejmostí. Přírodní materiály budou
stále více přepychem a předmětem obdivu, plastickým hmotám však patří
budoucnost.“
Publikace je poutavým, přehledným a bohatě ilustrovaným pohledem do osobitého a kouzelného univerza výrobků a osobnosti Libuše Niklové. Kniha je dělena do chronologických a zároveň i tematických celků, ve kterých jsou shrnuty okruhy autorčiny tvorby; obsahuje také celkový seznam děl Libuše Niklové a informace o jejích nejbližších spolupracovnících.
První kapitola, nazvaná „Gumáčci (1954–1964)“ pojednává o gumových figurkách, které Niklová navrhovala pro Gumotex Břeclav. Tereza Bruthansová zde popisuje autorčin osobitý a zcela nový přístup k výrobě hraček: do té doby do značné míry neumělé hračky Niklová nahrazuje kouzelnými hračkami, z nichž mnohé by jistě uspěly i dnes.
Další část představuje designérčiny „Harmoniky a verneovky (1963–1967)“. Hračky, jejichž nedílnou součástí je harmonika, která umožňuje dítěti s hračkou tvořivě nakládat: „Při navrhování jednotlivých zvířátek jsem brala zřetel především na to, aby dítě mělo možnost hrát si s hračkou co nejtvořivěji. Jelikož jsou to zvířátka pružná a ohebná, může dítě napodobovat plížení, protahování, mňoukání tak, jako by hrálo divadlo s loutkami, na rozdíl od jiných hraček, které se pohybují buď na setrvačník, nebo klíček, kde je dítě jen pasivním pozorovatelem.“ (LN, 1964) Verneovky, hračky-dopravní prostředky, které Niklová vytvořila speciálně pro Expo 1967, jsou inspirované světem Julese Vernea. Navzdory tomu, že Niklová s nimi vyhrála soutěž, čímž se měly stát součástí stánku se suvenýry na Expu 67 v Kanadě, verneovky se nakonec na Expu neobjevily – údajně totiž málo dýchaly češstvím. Nakonec se dočkaly alespoň sériové výroby.
Třetí část knihy se jmenuje
"Nafukovadla (1963–1981)“. Kapitola zahrnuje originální nafukovací
lehátka, míče, kruhy a nafukovací hračky do vody. V neposlední řadě
obsahuje také velmi úspěšné nafukovací sedací hračky, jako je
například tolik známý Buvol nebo Slon či Žirafa.
Monografie je skvělá nejen po obsahové stránce. Podobně jako si Libuše Niklová nechávala záležet i na obalu, ve kterém svou hračku představí, rovněž autoři monografie věnovali její vizuální podobě velkou pozornost. Originální, důvtipnou a svému předmětu důstojnou grafickou podobu publikaci vtiskla Zuzana Lednická ze Studia Najbrt. Kniha je plná fotografií hraček, které návrhářka stvořila, dobových fotografií z testování výrobků, ale i snímků návrhářky samotné, ze kterých je dobře patrné její velké osobní kouzlo. Publikace hýří barevnými vzory, a díky fotografiím a citacím designérky působí až magicky osobně.
Kniha je bilingvní – česko-anglická.
Knihu Libuše Niklová vydalo nakladatelství Arbor vitae societas v Praze roku 2010.