Zásadní pojmy v tvorbě Petra Nikla, hra a dialog, tvoří nosné pilíře
právě probíhající výstavy 200 dm3 dechu. Dvojvýstava, na
které mohou návštěvníci zhlédnout hračky jeho maminky, a v druhé
části projektu potom tvorbu samotného Nikla, se vrací k pravděpodobným
kořenům jeho pohledu na svět a často také do dětství samotných
příchozích.
V Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze jsou k vidění hračky Libuše
Niklové a Památník národního písemnictví v Letohrádku Hvězda vystavuje
Niklův dialog s maminkou. Ve Výstavním sále UPM jsou v působivé
instalaci umístěni Niklové plastoví buvoli, žirafy a další hračky.
Užitím velkého množství nafukovacích krychlí vystupuje na povrch
klíčový moment v tvorbě Niklové – dech, který dává hračkám tvar a
podle kterého je nazvána celá výstava. Zároveň jako by se užitím
zvolených dekorací prostor dostával do dialogu s vystavovanými objekty a
celý jako by byl opředen pocitem výjimečnosti a křehkosti.
Libuše Niklová ve své době rozpoznala potenciál plastu jako materiálu,
který bude masově 
užíván, a použila ho k výrobě
originálních hraček. Ne všechny její hračky jsou nafukovací – k velmi
známým patří také její „harmonikové“ výtvory – Rafan, Kočka
atp. – dech zůstává ve všech tvořící silou, jakousi podstatou – pro
jedny je tvarem, pro druhé zvukem. Hračky jakkoli originální zůstávají
jasně čitelnými, někdy s mírným humorem vytvořenými objekty, které
definuje (a tedy ve větším uměleckém rozletu omezuje) účel, pro který
byly stvořeny.
Petr Nikl posouvá to, co v něm jako ozvěna vyrůstání s maminčinou
tvorbou rezonuje, dál. Dlouhodobě pracuje s hrou jako se základním aspektem
dětství a lidství a s důrazem na dialogičnost usiluje probudit svými
projekty tvořivý, hravý element, v lidech přirozeně přítomný.
Projekty, na kterých se podílí, jsou
ojedinělými, zážitkovými akcemi. Z jeho instalací jasně vystupuje
zdánlivě prosté poselství: je důležité dávat, abychom mohli dostávat.
Každou aktivitu zde odmění radostný pocit, skvělá je zejména jeho
schopnost uvést návštěvníky expozice do jakési vzácné, tiché,
cinkající harmonie.
To vše platí i na Hvězdě. Umístění druhé části výstavy právě
sem bylo velmi dobrým tahem. Ten, kdo chce expozici navštívit, projde cestou,
která jako by se od shonu všude kolem oddělovala zdmi obory. Již sama chůze
v přímce mezi stromy k letohrádku je otevíráním se.
Dispozice letohrádku jsou výjimečné a Niklova expozice tu velmi dobře
funguje – jako poklidná, velmi osobní meditace nad tvorbou umělcovy
maminky, vycházením z již 
objeveného a ne/navracením se
k původním tématům a formám. Tato témata akcentuje samotný prostor
Hvězdy – v trajektorii dráhy návštěvníků výstavy je aspekt
navracení se a současně stálého objevování nového velmi jasně
přítomen – přičemž to nejnovější, ba téměř budoucí, netušené a
vždy jedinečné, leží přímo uprostřed, v podobě mnoha různých
hravých (nebo hracích) objektů, které nechají mluvit/mlčet chvíli také
vás… A snad i vy odejdete rozechvěni.
Projekt je doplněn doprovodnými akcemi – mimo jiné Cestou Buvola kolem
Česka, komentovanými prohlídkami a koncerty.
200 dm3 dechu – Hračky Libuše Niklové,
Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, 1. dubna – 6. června 2010
Petr Nikl: Dialog s maminkou, Letohrádek Hvězda, 31. března –
30. května 2010
Napsat komentář