Proplouvání (a galerií

V pořadí teprve druhá výstava zde představila trojici mladých umělců, kteří se rozhodli při této příležitosti ztvárnit klasické malířské náměty jako je figura, krajina a zátiší. Malba jako předem zvolené médium i jí odpovídající vizuální podoba se stala dalším pojítkem v jinak dosti rozdílném charakteru tvorby zástupců nejmladší umělecké generace.

Petra Buzková je studentkou FaVU v Brně v ateliéru doc. MgA. Petra Kvíčaly. Naproti tomu Vendula Skořepová navštěvuje ateliér textilní tvorby na pražské VŠUP. Speciálně pro výstavu však vytvořila technikou koláže cyklus obrazů tematizujících zátiší. Dvojici umělkyň pak doplňuje Marko Pajić, který se malbě věnuje ve svém volném čase. Proplouvání potrvá až do 17. 8. 2008 a jako prodejní výstava nabízí také většinu z vystavených obrazů ke koupi.

Tvorba každého z autorů je koncentrována do určité části galerie, v hlavní místnosti umístěný cyklus od Petry Buzkové zprostředkovává atmosféru pomíjivých okamžiků a zastupuje figurativní část výstavy. Rozměrnou stěnu při schodišti ozvláštňuje soubor zátiší od Venduly Skořepové. V prostoru suterénu se nachází co do počtu představených děl na výstavě nejrozsáhlejší cyklus krajin, který Marko Pajić dále doplnil i o několik obrazů s figurální tematikou. Výsledná instalace dává tušit jednotlivé autorské celky a příjemně ladí vzhledem ke zvolené tematice. Jasné rozdělení podle námětu tím dostálo vlastnímu názvu výstavy – proplouvání mezi vystavenými díly trojice umělců, kteří by se asi jinak na společné výstavě jen tak nesetkali.

Osobitý styl zachycení lidí i probíhajících dějů je patrný v díle Petry Buzkové. V nejnovějším cyklu maleb Vanitas se pokusila vyjádřit vlastní smyslové prožitky, které pociťuje při prohlížení starých fotografií. Ty se zvláštní tajemností vypovídají o dobovém společenském dění a zároveň člověku poskytují dostatek prostoru pro vlastní představu o běžném životě tehdejších lidí. Jako jedinečný doklad událostí si je také umělkyně zvolila jako předlohu při tvorbě konkrétních maleb.

Tajemnost snímků dává nahlédnout do dřívějších let a umožňuje se s jistou dávkou nostalgie ponořit do světa vlastních představ o životě našich předků. Fotografie ve starých albech bývají postupem let stále méně čitelné, až konkrétní gesta a rysy ve tvářích vymizí úplně, jako je tomu ve výsledku i na autorčiných plátnech, která tím dostávají obecnější ráz sdělení. Už neposkytují adresné svědectví, ale spíše se stávají dokladem specifické atmosféry, která na nás často ze starých fotografií dýchá. Prostřednictvím tlumených odstínů hnědé odpovídající barevnosti zašlých snímků citlivě mapuje podobu zobrazovaných osob. Často se objevující bílá místa jako by otevírala další prostor za obrazem a vytvářela nejasné obrysy lidského světa v naší přítomnosti.

Zajímavým autorským vkladem je obohacen i další představený cyklus pojednávající zátiší. Vendula Skořepová jeho prostřednictvím nenápadně nabourává strnulost rozestavěných objektů a dává vyniknout rytmicky se opakujícím vzorům a strukturám. Neotřelé pojetí tradičního námětu posouvá po vlně autorského rukopisu často zobrazované sestavy a volně zachází s jejich rozměrem. Vynalézavý způsob malířské techniky vystupuje do prostoru a zkoumá vlastní povrch plochy obrazu.

Krajina v pojetí Marko Pajiće dokládá impresionistickou inspirační linii. V navozené atmosféře pláten menších i větších rozměrů dává vyniknout realisticky ztvárněným lesním zákoutím s vodopády i nejrůznějším pohledům obdobného charakteru. Se zaujetím se koncentruje na soulad výtvarného výrazu a jemně ladí jednotlivé barevné složky obrazu do výsledného celku.

Vlastní autorské uchopení s různou intenzitou navazuje na vizuální působení tradičně zachycovaných námětů. Prostřednictvím nového vidění skutečnosti se zároveň dostává do jiné pozice. Zvolená témata nacházejí nové formy v kontextu současného umění, kde se rozpouštějí hranice tradičního malířského vyjádření.