Re-romantic v Galerii mladých

V tiskovině k výstavě se dočteme, že „…klíčovým tématem romantizmu je hledání vlastní svébytné individuality“. Jakkoli je tvrzení pravdivé, musíme přihlédnout k historickým souvislostem. Zjistíme, že z pozice dnešního člověka je tento rys romantizmu spíše upozaděn. Hledání individuality se pojí k obecnému jevu odcizení člověka ve věku techniky a nového (kapitalistického) uspořádání společnosti. K pojetí člověka jako individua romantizmus významně přispěl. Od té doby se však tato představa promítá do všech sfér lidské společnosti, stala se jedním z jejích charakteristických znaků. Z toho důvodu není dnes možné označovat hledání individuality v umění za rys romantizmu.

Romantizmus se spíše spojuje s jistou sentimentalitou, s vyhledáváním exotických krajin a se snivostí. Samozřejmě na výstavě nechybí díla tohoto charakteru, iritující je ovšem ona skrumáž děl vypadávajících z konceptu a děl příhodných, což budí rozpaky a zmatenost.

Na malém prostoru jsou svými díly zastoupeny skoro dvě desítky autorů. Kurátor Jan Zálešák tvrdí, že i v omezenosti a fragmentárnosti může být postiženo něco z podstaty obecně lidské zkušenosti. Ovšem práce s fragmentem má mnohá úskalí a existuje velké riziko, že kýžený přesah fragmentu se nedostaví.

Výstava musela být v rámci budovy rozdělena do dvou podlaží; v Galerii mladých se ona zlomkovitost projevuje daleko více. Kvůli širokému vymezení tématu se vedle sebe ocitly velkoformátový abstraktní obraz dvojice Kláry Ambrůzové a Tomáše Bárty, fotografie domu rodičů Jana Nálevky a humorné video od Rafanů, v němž je postava muže fackována ráznou ženou na pozadí romantické krajiny. Romantické pocity se nedostavují ani u obrazů robůtků Petra Cabalky, ani u některých zcela věcných fotografií Terezy Kabůrkové.

K zařazení obrazu Kláry Ambrůzové a Tomáše Bárty mezi exponáty vedl kurátora následující myšlenkový řetězec: ideál osobitého umění se po čase dostal do konfliktu s pojetím umělce jako osoby dávající svůj talent do služby společnosti. Odtud není daleko ke kolektivní práci. Najednou nevíme, jak to s tím prve zdůrazňovaným individualizmem vlastně je…

Přechod do Galerie Kabinet v prvním patře přece jen přináší jisté zadostiučinění. I zde jsou sice díla, která jako by se sem propadla z přízemní galerie (například kovová mříž Martina Horáka nebo hravě matoucí otázka Václava Stratila „Máneš nebo Aleš?“), většina exponátů však ideál romantičnosti naplňuje, nebo mu dává nový rozměr.

Milovníci klasické romantiky jistě potěší diaprojekce snímků rozbouřeného Baltského moře Pavla Doskočila, kterou navíc mohou sami ovládat. Požitek z valících se vln je pro středozemce stále uhrančivý. Martin Zet zase prezentuje výběr z cyklu kreseb a textů vytvořených během putování pohořím Himálaje nazvaný Zrychlený tep. Mapka na zdi zaručuje, že se v horách neztratíte. U lehkých črt horských masivů připomínajících kardiogramy jsou strojopisně vysázené verše, které jako by vypadly z pera čínského básníka.

Některé práce posunují tradiční představu romantiky do ironizující roviny, zachovávají však její kouzlo. Například v koláži Daniela Pitína je přednáškový sál i s posluchači přenesen na břeh řeky; na fotografii zachycující akci Pavla Magdy Pražáka nazvané Konec světa se mužská postava plazí k vrcholu kopce – k horizontu ze znaků ženského pohlaví.

Pozoruhodné jsou též fotografie ženy od Teri Varhol svojí temnou atmosférou a tajemností. Video Terezy Sochorové a Filipa Ceneka zachycuje příběh mladých lidí a jejich osamělost v neosobních prostorách hotelů a letištních hal. Je promítán na průmyslové televizi, což způsobuje jistý pocit voyaerství a špatnou kvalitu zvuku.

Záleží tedy, s jakým očekáváním návštěvník na výstavu přichází. Pokud je to touha ponořit se do romantické nálady, měl by přímo zamířit do Galerie Kabinet. Pakliže se nenechá zmást lákavou nálepkou, může si z výstavy odnést příjemný zážitek.

Galerie mladých a Galerie Kabinet Brno, 4. listopadu – 2. prosince 2009; kurátor: Jan Zálešák