Robert Šalanda radí: Zkus to znovu, třeba jsi se spletl

Olomoucký rodák Robert Šalanda (1976) absolvoval Sopkův ateliér na pražské AVU. Původně se zabýval figurativní malbou, později přešel k objektům, aby se tak definitivně a s jasným konceptem mohl navrátit k malířskému médiu. Štetec a barva mu svědčí. Šalanda vstoupil na uměleckou scénu na přelomu tisíciletí. Do povědomí českého umění se dostal především účastí na projektech Akné (2006, Praha), Resetting/Jiné cesty věcnosti (2007–2008, Praha), nebo CZ-SK Současná mladá malba (2008, Brno).

Jak sám autor tvrdí, ve svém díle klade důraz na symboly, jejich významy, banalitu a kombinaci těchto prvků. Zkoumá výrazové tvarosloví – jednou jeho vizuální podobu, poté se nad samotným objektem zamýšlí a vsadí jej do určitého prostoru a plochy. Šalandovy symboly jsou skryté a ambivalentní. Není snadné je rozluštit, avšak postupným čtením se o to divák může pokusit. Výrazným akcentem autorovy tvorby je ironie. Ironie vizuality konzumního světa. Časopisy, reklamy, design, průmysl. Tyto prvky osobitě recykluje a vytváří výtvarný slovník prostřednictvím smyšlených kódů a šifer. Tím je posunuje do roviny asociačních jinotajů a vizuálních point.

Robert Šalanda „zkouší“ především monumentální plátna a kresby. Ty skýtají neotřelý a imaginativní přístup. Ke své práci využívá mixed media. Plátna zahaluje akrylovými barvami, využívá abstraktních šablon, sprejuje. Svým dílům tak dodává „šalandovský“ výraz.

Stáváme se svědky lyžařského sjezdu. Motiv se mnohonásobným opakováním stává jakýmsi rastrem a nabývá dynamičnosti výrazu. Na druhé straně má v sobě cosi ze Sopka. Tvar lyžaře na první pohled asociuje podobnost s hlavami Sopkových figur. Za chvíli se přeneseme v čase do temných dob vrcholného středověku. Dýchne na nás gotický chlad.

Šalanda své práce často obohacuje právě středověkým typem písma, v němž jsou ukryty autorovy vzpomínky z dlouhodobého pobytu v Berlíně. (Uhni – Uhni, Kraul). I s textem operuje v několika významových rovinách (zvukomalebné, metaforické…). Nakonec „nejkonkrétnějším“ zobrazením je obraz, v němž dominuje strom zasazený v krajině. Plátno je surově a nekompromisně rozděleno zelenou vertikálou. Že by nepatřičný vtip? Vůbec ne. To jen Šalanda ironizuje zažitou představu obrazu jako „okna“, typicky renesančního prvku.

Formáty jeho prací jsou záměrně neupravené. Okolí kresby je poseto cákanci barev. Působí jako experimentační plocha, do níž je zasazeno vlastní umělecké dílo. I tohle je krásný moment Šalandovy tvorby. Porušuje obrazovou strnulost a popírá zavedené pravidlo, „jak by měl vypadat obraz“. V autorově díle se opakuje motiv násobení, symetrického zrcadlení či podobnosti. Věci se však mají jinak. A to doslova. V podstatě nemožnou identičnost nadále popírá seskupováním motivů, jejich pootočením či nakloněním. Hra na hledání rozdílů se nekoná.

Zkus to znovu, třeba jsi se spletl je kvalitním a nesnadně uchopitelným uměleckým přírůstkem na poli olomouckého kulturního dění. Název výstavy odkazuje možná právě k divákovi samotnému. Šalanda mu prostřednictvím své tvorby sděluje, aby vytrval v trpělivém čtení zakódovaného a poukázal na mnohovýznamovost. Z výstavy čiší malinko potemnělý nádech. Že by „gotický duch“, či obtížně pochopitelné a zašifrované skutečnosti diváka znejisťovaly? Chlad, syrovost, jakýsi pomyslný odstup. A přece se divák necítí sklíčeně. Výrazně zvolená barevnost mu to nedovolí. Sytě červená, modrá, žlutá, černá spolu v ději kontrastují.

Ze Šalandy je cítit malířský duch, ale možná ještě víc osobité, velmi originální a zašifrované přemýšlení. Určitě se nespletete, pokud zavítáte do Caesara. Navíc „Znovu to zkoušet“ můžete až do 29. 6. 2009. Výstavu doporučuji.

Galerie Caesar
Robert Šalanda: Zkus to znovu, třeba jsi se spletl
2. 6.–29. 6. 2009