Strana 11 - výtvarné umění-recenze

Výstavy Čtrnáct S a DOXNANO! se odehrávají v lahodném prostoru pražského centra pro současné umění Dox. V lahodném, protože nedokončeném. Návštěvník se pohybuje po schodech z obnaženého betonu, po surově betonových podlahách, v sálech nerozředěných žádnými detaily. Žádné doplňky, římsy, svítidla, klimatizace. Nic tedy neruší. Jenom to umění – přesně tak, jak to má být.

Českokrumlovské Egon Schiele Art Centrum se v rámci rusofilské sezony rozhodlo představit současné umělce rozlehlé slovanské země. Zneklidňující malba Konstantina Batynkova doplňuje plátna Anny Dubiny a ironickou sílu Eduarda Gorochovského. Francisco Infante vytvořil s Norou Goründovou pandán známé kontroverzní dvojici Komara & Melamida.

Od 4. června je v nově otevřené galerii Dvorak sec contemporary vystavena sbírka starších děl známého a kontroverzního umělce Davida Černého. Ten se proslavil zejména dílem Entropa, která je skládačkou všech zemí Evropské unie a byla sestavena v rámci českého předsednictví EU. Plastika, jejíž jméno obletělo svět, bude viset na odiv až do 4. ledna 2010 v pražském centru DOX.

Rostliny pučí na zdech. Světlušky dovádějí na stěnách. Ptačí zpěv doprovází hukot rozbouřené říčky. A přece nejsme v lese. Tedy ne doopravdy. To se jen příroda rozhodla dočasně změnit své sídlo. Šternberská galerie je v této době proměněna v hustou síť výtvarných krajin, které byly doslova „vypěstovány“ pod rukama citlivého a vnímavého Miloše Šejna. O tom, jak se píšou krajiny, vás přesvědčí Šejnova retrospektiva ve Šternberku, jež potrvá do 19. června.

„Nic není nikdy uzavřené ani hotové. Poměr dokončenosti a jistoty je pouhá iluze“.

Robert Šalanda

Lyžaři, krajiny, gotika. A ještě zašifrovaný Robert Šalanda. To všechno pohromadě v olomoucké galerii Caesar, která pozřela elixír mládí a pěstuje si svěžího ducha. Šalandova výstava s názvem Zkus to znovu, třeba jsi se spletl není žádným omylem ani chybou. Právě naopak. Divákovi nabízí originalitu, tajemno a latentní hravost.

V prostorách bývalé kanalizační čistírny v Praze Bubenči se koná další interaktivní výstava projektu Orbis Pictus, Labyrint světla. Koncept exhibice volně inspirované myšlenkami Jana Amose Komenského vytvořili Petr Nikl a Ondřej Smeykal. Své objekty zde vystavuje také například Dan Hanzlík, Jiří Konvrzek, Ueli Seiler, Zdeněk Šmíd nebo Quido Sen.

Spodní proud vyvěrající v Rudolfinu nechává ze svých hlubin vyplouvat na hladinu cosi temně znepokojujícího. Čtveřici autorů Jiřího Straku, Jonathana Meese, Martina Edera a Josefa Bolfa nevybral však kurátor Petr Nedoma pro tento projekt pravděpodobně pouze proto, že patří ke stejné generaci. Ačkoliv je výtvarný jazyk každého z nich zcela rozdílný, představy, které vyjádřili či zhmotnili ve svých dílech, se zde vynořují jako podivné přízraky, hybridní kříženci vysokého umění s tím nejpokleslejším, ironické skeče a zasuté zrůdné fantazie, které mohou svou svérázností přitahovat, ale současně i značně provokovat.