Strana 17 - výtvarné umění-recenze

Galerie hlavního města Prahy zaostřuje svou pozornost na aktuální uměleckou scénu prostřednictvím projektu Hustý provoz. V jeho rámci dává prostor nejen současným umělcům, ale zároveň umožňuje také mladým autorům, kteří nepůsobí běžně v roli kurátorů, aby zde realizovali své záměry. Tak je tomu rovněž v případě Václava Magida (umělce – bývalého člena skupiny Rafani, absolventa FHS na UK a současného zaměstnance Vědecko-výzkumného pracoviště AVU), který připravil právě probíhající projekt Současný český kubismus. Následuje tak po Videích Marka Thera, jež pražský Hustý provoz zahájila.

Celostátní soutěž Grafika roku, pořádaná letos již po čtrnácté, představuje rozsáhlou přehlídku prací uměleckého oboru, který ačkoliv má bohatou historii, je stále aktuální a živě reflektuje současný svět i umělecké trendy. Díla renomovaných českých autorů máme tak nyní možnost konfrontovat s grafikami méně známých umělců i začínajících studentů prostřednictvím výstavy spojené s tímto projektem a představující více než polovinu přihlášených grafických listů v pražském Clam-Gallasově paláci.

Pokud jste neměli možnost zajet v loňském roce na 52. bienále současného umění v Benátkách, přijměte jako malou (i když pravděpodobně méně uspokojivou) cenu útěchy pozvání do pražského Veletržního paláce na prezentaci diskutovaného projektu Kolekce – série Ireny Jůzové, jež se stala vítězkou výtvarného řešení Česko-slovenského pavilonu pro rok 2007.

Tučňák rajtující na koni, vlk jedoucí na motocyklu s rozevlátým papouškem na rameni, usměvavý delfín v objetí prsaté ženy, hovící si před televizí – kuriózní partička, která neobývá šapitó cirkusu či areál zoo, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale má co do činění s Veletržním palácem a tvorbou výtečného vypravěče a malíře Michaela Rittsteina, jehož retrospektivu Vlhkou stopou připravila Národní galerie v Praze.

Pražský hrad vsadil v předvánoční čas na jistotu a zahájil v prostorách Jízdárny rozsáhlou retrospektivu Mikoláše Alše. Zvýšený zájem veřejnosti o velká a známá jména může být sám o sobě dobrým důvodem pro pořádání podobných výstav, existují však i jiné motivace znovu otvírat ty nejohmatanější svazky českých dějin umění? Obvyklým vysvětlením bývá zvolení nového úhlu pohledu či rozšíření kontextu. Podobnou argumentaci volí i "hradní" kurátor, když se snaží sledovat historické reflexe Alšova díla a budování malířova mýtu. Zajímavý záměr však bohužel zůstává spíše v rovině nerozpracovaného konceptu.

Snad každý z nás alespoň jednou zatoužil navštívit daleké kraje vonící exotikou, probádat a prozkoumat nepoznané a tajemné končiny, plné nástrah a neznámých bytostí, podivuhodných rituálů, neodolatelně vonících jídel a lahodných moků. Nejen těm, kteří nikdy neměli možnost zažít na vlastní kůži tato úžasná dobrodružství, umožňuje nyní České muzeum výtvarných umění v Praze alespoň na chvíli nahlédnout prostřednictvím tvorby českých umělců a umělkyň do neobyčejných koutů vzdálených zemí i lidské fantazie.

Galerie Jaroslava Fragnera, která zásobuje pražskou kulturní scénu pravidelnými dávkami architektonických retrospektiv a profilů, sáhla tentokrát až k africkému pobřeží a po našinci Zdeňku Fránkovi představuje dílo ve světě nikoliv zcela neznámých AmP Arquitectos. Ateliér z Kanárských ostrovů, který jinak věnuje velkou péči působivosti všeho, co s ním souvisí, však poctu domácích kurátorů odbyl jen velmi nepřesvědčivou prezentací. Netřeba dodávat, že k vlastní škodě.